Za devatero domy a stovkami aut, stála docela obyčejná škola. Ba ne, školička jak malovaná, pro dětičky darovaná. Malí velcí školáci přicházeli každičké ráno a plnili úkoly, jak měli od paní učitelky dáno. Nevyučovali se lukostřelbě, či jízdě na koni, ale zápolili s počty, s jazykem, s tichostí i povykem. Od pondělí do pátku, za ty roky, měli spoustu obrázků a s písničkou na rtu, dováděli v tělocvičně a tvořili partu.

Lidi, co Vás nemá, ač se to nezdá, jsme docela obyčejní kluci a děvčata - třeťáci s každodenními starostmi i strastmi. I když se nám občas nechce vstávat, těšení na kamarády zažene všední ranní chmury a nechuť podrobit se povinnostem. Pravda, nejraději bychom měli ve škole stále tělocvik, bruslení, bobování, koulování či plavání, jenže……? Paní učitelka je neúprosná a tak vyvíjíme aktivitu i v matematice a ostatních předmětech. Někdy se nám daří více, jindy méně, občas se vloudí chybičky a tak nakrmíme rybičky a lepší už je svět. Konec konců, chybami se člověk učí a my nechceme být k vědomostem hluší. Ale škola nemusí být jen nuda, a kdo by si rád nehrál? A když si hrajete s čísly, písmenky a slovy během vyučování, komu by se to nelíbilo? Kdyby té hry bylo dopoledne málo, nic nám nebrání ve hře pokračovat i odpoledne. Patrně největší vychytávkou byl Halloweenský podvečer a noc strávená ve škole. Přece jen ranní probuzení ve třídě, čištění zubů a žádná cesta do školy, má co do sebe. Přestože škola není pohádka, máme ji docela rádi.