Čtyři roky hledá Rom Ladislav Mika z Děčína práci. Není vyučený, ale, jak sám tvrdí, práce se nebojí.

„Pracoval jsem dlouhá léta v plynárně, dělal jsem tam kopáče, teď jsem bez práce, vzali mi ji vaši lidi,“ stěžoval si Mika. Tvrdí, že si bílí nakoupili stroje,bagry, udělali party a Romům práci nedají.

„Přitom já bych tak rád pracoval, ale kam přijdu, tak mi klidně do očí řeknou, že cikána a ještě ke všemu bez vyučení nevezmou,“ láteřil muž.

Takových jako je Ladislav Mika jsou v Děčíně možná stovky. Těm, kteří opravdu chtějí pracovat, by mohlo pomoci Romské občanské sdružení Děti a rodina.

„Fungujeme pro lidi v nouzi, pro ty, kteří si neumějí najít sami práci, kteří nevědí, jak se rekvalifikovat. Nejsme tu ale jen pro Romy, přijít mohou i ženy z mateřské dovolené,“ popsala, čím se chce sdružení zabývat, jeho ředitelka Ivana Lounová.

Její kancelář sídlí v domě v Teplické ulici v Děčíně, hned u základní školy.

„Je to místo, kde bydlí nejvíc Romů, vidím to, jak se tu poflakují, práci si sami neumějí najít. Snad jim poradíme,“ přemýšlela žena.

Má pocit, že Romy k práci nic nemotivuje.

„Jediné, co umějí, je požádat o sociální dávky. Já bych jim je osobně vyplácela jedině v případě, že budou pracovat, jenže to by naši zákonodárci museli změnit zákony,“ řekla Louková. A protože tudy cesta nevede, rozhodla se pomoci jinak. Chce naučit Romy pracovat. Jako první by to měla být práce s počítačem. „Potřebujeme tři stroje, připojení k internetu. Pokusíme se s kolegyněmi najít vhodné sponzory, kteří by na toto zařízení mohli přispět,“ plánuje žena. Zatím všechno financuje sama s kolegyněmi ze sdružení. V úmyslu mají i rekvalifikační kurzy. „Měla by to být rekvalifikace na kadeřnici, kurs by se mohl odehrávat tady u nás, lidi i prostory mám,“ ukazuje na malé kadeřnictví v domě, který patří jejím rodičům a ve kterém i ona bydlí.

Romové o existenci poradny moc nevědí. „Ani nevím, že to tu je,“ tvrdil mladý Rom se ženou a dítětem, kteří vycházeli z domu v těsném sousedství poradny. Možná proto, že sami prý pomoc nepotřebují, umějí se o sebe postarat.

„Ale tady v okolí je hodně takových, kteří to neumějí. Ale doba je taková jaká je a každý máme stejné možnosti, jak se životem naložit,“ prohlásil rozhodně mladý muž za souhlasného přitakávání své ženy.

O tom, že poradna funguje, by Lounová chtěla dát na vědomí široké veřejnosti, především té rómské, jakousi hromadnou sešlostí v děčínském kulturním domě Střelnice. „I když mě od toho sami Romové zrazují, bojí se nějakých násilných akcí proti nim, podobným těm v Litvínově, ráda bych takovou sešlost udělala,“ stojí si za svým mladá žena. Vše prý záleží ale i na tom, jak se jí podaří získat peníze a věří, že od násilností odradí i přítomnost městské policie.

„Jsem rád, že se v Děčíně našel někdo, kdo má o Romy zájem. Vždyť to není jen o tom sehnat práci, ale my se nemáme ani kde pobavit, zatancovat si, naše děti nemívají žádné mikulášské besídky, prostě žijeme jaksi odděleně od ostatních a to by se mělo změnit. Když to neumíme sami, je dobře, že tu je někdo, kdo nám pomůže,“ dodal Rom Ladislav Mika.