„Když jsem domlouval s panem Cejnarem výstavy, chodil jsem za ním do dílny, ve které měl nástroje vyrobené třeba z automatické pračky. Byl pro mne obrovský zážitek, když vyprávěl a vzpomínal třeba na své začátky. Ty návštěvy u pana Cejnara mi budou chybět," vzpomíná na řezbáře ředitel děčínského městského divadla Jiří Trnka.

Divadlo v Děčíně bylo jedním z mnoha míst, kde měl Cejnar za desítky let své tvorby výstavy. Každoročně mohli lidé jeho betlémy vidět lidé třeba v děčínském oblastním muzeu. Dohromady měl na sedm desítek výstav.

Cejnarovy dřevěné výtvory ale viděli návštěvníci výstav nejen v České republice, ale i po celé Evropě. On sám si považoval například výstavy ve francouzském Cannes.

Jedním z posledních míst, kde vystavoval, byla galerie v Jiřetíně pod Jedlovou.

„Byl to úžasný člověk. Když jsem mu vracel věci z poslední výstavy v naší galerii, tak mi říkal, že jde do nemocnice. Bohužel to nakonec nedopadlo dobře," vzpomíná na jedno z posledních setkání s uznávaným řezbářem Josef Zoser. Ten organizoval ještě jako senátor za Děčínsko a Šluknovsko Cejnarovy výstavy v Senátu.

Kromě loutek nebo betlémů dělal Vladimír Cejnar také vyřezávané a následně kolorované obrazy politiků nebo umělců. Věnoval se také výrobě dřevěných módních doplňků nebo vybavení pro domácnost, jako jsou třeba svícny. Rád se věnoval také karikaturám nebo akvarelu.

Pro Vladimíra Cejnara bylo dřevo a práce s ním celoživotní vášní. Žádné ze svých děl nikdy neprodal, nanejvýš daroval.

„Dalo by se říct, že každou volnou chvíli. No vlastně celý den. Ráno v půl sedmé už jsem v dílně a večer končím tak v půl desáté, kdy mě dcera už nahání domů," řekl před necelými pěti lety v rozhovoru pro Děčínský deník.

Inspirací pro práci mu byl každodenní život. Jednou třeba viděl kouřící důchodce na lavičce, které po čase převedl do dřevěné podoby.

Vladimír Cejnar se narodil 16. srpna 1930 v Hradci Králové a k řezbě se dostal poprvé jako čtrnáctiletý. Řezbařině se dokonce i vyučil. Později vystudoval fakultu architektury a stavitelství na ČVUT a kromě řezbářství se věnoval čtyřicet let i pedagogice.

V druhé polovině 60. let byl ředitelem průmyslovky v Kadani, odkud musel po okupaci Československa a nástupu normalizace odejít.

Právě díky nucenému odchodu z čela kadaňské průmyslovky se Vladimír Cejnar dostal do Děčína. V roce 1970 mu totiž bylo přiděleno místo učitele na průmyslovce v Děčíně.

Za svého života získal Vladimír Cejnar několik ocenění.

„Velkou radost mi udělalo třetí místo na mezinárodní soutěži skoro šesti desítek betlémářů v Jindřichově Hradci. Tenhle úspěch mi zároveň otevřel cestu na výstavu ve známém francouzském letovisku a dějišti filmového festivalu Cannes. Putovaly tam tři moje betlémy," svěřil se před několika lety Vladimír Cejnar.

Jeho práci ocenilo jak ústecké hejtmanství, které mu v roce 2014 udělilo Cenu hejtmana, tak i Děčín, který mu udělil Cenu města Děčína.

Vladimír Cejnar a jeho díla.Vladimír CejnarVladimír Cejnar se narodil 16. srpna 1930 v Hradci Králové. Do Děčína se přistěhoval v roce 1970. Celý život se věnoval uměleckému řezbářství. Vyráběl hračky, umělecké doplňky a bižuterii. Soustředil se i na řezbu betlémů, reliéfů a portrétů významných historických, hudebních a literárních osobností. Za 70 let zhotovil přes tisícovku prací, vystavuje po celé Evropě, například ve Francii. Jeho betlémy jsou pravidelně k vidění třeba v Děčíně v oblastním muzeu. Jeho díla bylo možné vidět také na výstavě v Senátu.
Kromě umění se věnoval také pedagogice, ve druhé polovině byl ředitelem průmyslovky v Kadani, vypracoval skripta Dějiny architektury.