Každý rok zmizí z české krajiny přes čtyři tisíce hektarů zemědělské půdy, vyplývá z dat, která na žádost Deníku zpracovalo ministerstvo životního prostředí.

Například v roce 2017 (poslední dostupné údaje) byla z půdního fondu trvale odňata zemědělská půda o výměře 5471 hektarů. Jen pro představu – jedná se o plochu o velikosti skoro třináct set pražských Václavských náměstí.

Domy místo obilí

Co na této takzvaně odňaté zemědělské půdě vyrostlo? Na rozdíl od běžně rozšířené představy, že na polích místo pšenice a dalšího obilí „pěstujeme“ především betonové sklady, továrny a sluneční elektrárny, totiž data ministerstva dokládají, že předloni nejvíc ukrojily rodinné a bytové domy (rostou na více než polovině odňaté půdy), silnice a další sítě (budují se téměř na čtvrtině). Až pak následuje průmyslová výstavba.

Situace se samozřejmě lišila v době budování strategických průmyslových zón – jedna z nejznámějších – ta v Nošovicích – se rozkládá na 261 hektarech.

Jak se budou zábory dál vyvíjet, si netroufá ministerstvo životního prostředí odhadovat.

„Ale před pár lety se nám podařilo prosadit ochranu těch nejkvalitnějších půd před záborem díky veřejnému zájmu, který byl zanesen do zákona o ochraně zemědělského půdního fondu,“ říká mluvčí resortu Dominika Pospíšilová.

Louky a lesy jsou dobré

Když se podíváme hlouběji do historie, tak po konci druhé světové války se zemědělská půda rozprostírala na 61 procentech území nynější České republiky, předloni to bylo již jen na 53 procentech.

Ještě výrazněji ubývala orná půda. Zdaleka přitom neplatí, že se obilí sklízí na celé ploše evidované v katastru.

„Osevní plocha zemědělských plodin poklesla v průběhu sta let o více než třetinu. Předloni se rovnala 2,5 milionu hektarů. V roce 1920 šlo o 3,8 milionu,“ uvádí Český statistický úřad.

To ale nemusí být nutně špatně. „Půda je u nás v mírně kopcovité krajině zoraná i v místech, kde by být neměla,“ říká agrární analytik Petr Havel. „Když se méně hodnotná orná půda promění na les nebo travní porost, tak je to naprosto v pořádku. Obojí je pro krajinu prospěšné – louka zachytí velké množství vody, les ještě více, a navíc ochlazuje krajinu.“

Ostatně zmíněných lesů na území České republiky od roku 1933 přibylo o 14 procent.