Dvaačtyřicetiletý Pavel Macháček posílal manželku zakouřit si na balkon panelového bytu na sídlišti v Boleticích tak dlouho, až to jeho ženu přestalo bavit a svého zlozvyku se zbavila. Když teď s mužem občas vyrazí na společnou večeři, zamíří jenom tam, kde mají vyhrazené prostory pro nekuřáky.

„Také jsem asi do pětadvaceti hulil jednu za druhou, ale pak jsem s cigaretami seknul a kouř mi docela vadí. Chtěl jsem, aby obě naše děti vyrůstaly v nezakouřeném bytě, tak si manželka mohla zapalovat jen na balkoně. Teď si konec nekouření pochvaluje,“ tvrdil napravený kuřák.

Odpůrců cigaret přibývá a vstříc jim zřejmě chtějí jít i někteří zákonodárci. A s blížícím se opakovaným projednáváním novely takzvaného antikuřáckého zákona v Poslanecké sněmovně roste nervozita hospodských. Obávají se, že v krajním případě by mohl projít návrh na absolutní zákaz kouření v restauracích, a tvrdí, že by kvůli tomu dosud kuřácké hospody přišly o hosty.

„Považuji takový návrh za absolutní blbost. Restauraci máme stavebně rozdělenou na kuřáckou a nekuřáckou. Našim hostům to tak vyhovuje. Kdyby došlo k absolutnímu zákazu kouření, zákazníky kuřáky zcela určitě ztratíme. Lidé si budou kupovat pivo domů a kouřit doma. Pochybný argument o ochraně zdraví , kterým snad někteří poslanci chtějí novelu zákona zdůvodnit, tedy nesmyslný,“ rozčiloval se majitel hřenského hotelu Labe Lubomír Stárek. Sám byl přitom kdysi docela silným kuřákem.

Podobné názory přitom zaznívaly i z úst mnohých dalších vlastníků či provozovatelů restaurací. Vesměs tvrdili, že někteří zákonodárci ubíjejí svoji iniciativu na vymýšlení nejrůznějších novel a na legislativní řešení věci a problémů mnohem zásadnějších a pro život potřebnějších už síly nemají.

„Víc, než čmoudící cigareta mi vadí to, jak smrdí mnohé kauzy vytunelování firem a bank. Lidé, kteří nejrůznějšími fintami a podvody někoho poškodili, se jen culí pod vousy a užívají si kradených peněz na svobodě. To mi vadí. Teď naposledy třeba dostali svobodu tuneláři, kteří způsobili krach ústecké Universal banky,“ zlobila se Dana Vilímková z Rumburku.

Lidé, kteří nechtějí obědvat, večeřet a nebo si jen tak posedět s přáteli u lahvičky vína či piva v zakouřených prostorách, asi rádi zamíří do restaurace Výpřež na Kamenické na okraji Děčína. Jde o nekuřácký podnik.

„Většina našich hostů, troufl bych si říci, že asi tak osmdesát procent, k nám chodí právě proto, že dobře ví, že se tady nekouří. Z nahodilých zákazníků se jen minimum z nich otočí a odchází jinam. Další se posadí, dají si oběd a nebo večeři a bez cigarety to vydrží,“ popsal situaci vedoucí restaurace Petr Kopas. Sám je kuřákem, ale přiznal, že když jde do jiné hospody, kde je nakouřeno, automaticky odchází.

„Přál bych si, aby se mohlo i nadále kouřit všude tam, kde to dovolí majitelé hospod a kde to nevadí hostům. Kdyby nesmyslný antikuřácký zákon zákonodárci schválili, ztratila by naše restaurace svoji výjimečnost,“ dodal Kopas s poznámkou, že určitou toleranci vůči hostům, kteří si chtějí zakouřit mají. V létě si mohou jít zapálit cigaretu na terasu. Někdy tam ale proti takovým kuřákům remcají další hosté.

Tam, kde nefunguje vzájemná ohleduplnost, zákazy a příkazy často nejsou moc platné.

„Stačí se podívat na autobusové zastávky v Děčíně. Lidé tam vypalují o sto šest. S vyhláškou o konzumaci alkoholu na veřejných místech je to něco podobného. Občas někoho chytnou, pokutu strážníkům odmítají zaplatit a radši se s nimi poperou,“ reagoval Milan Kohout, který do Děčína dojíždí za prací z Ústí nad Labem.

Nekuřácká je i restaurace na děčínské Pastýřské stěně. Občas tam funguje výjimka v případech svatebních hostin a dalších akcích, které si objedná uzavřená společnost.

„Běžně se tu nekouří, jinak by to většině hostů asi vadilo. I u nás si hosté mohou vyběhnout třeba po obědě na cigaretu ven na terasu,“ poznamenal Petr Šoško, společník firmy, která restauraci provozuje.