„I když řadu let probíhá v našem útulku kastrační program, opakovaně se potýkáme s obrovským množstvím přijatých koček a hlavně koťat, jejichž počet mnohdy převyšuje kapacitu míst,“ nastínila situaci vedoucí děčínského útulku Eveline Jahelková. Ta za dobu svého působení v útulku zažila mnohé, jako např. nález čtrnáctidenních koťat v igelitce v popelnici či kočku, která měla lepenkou přilepené nohy k sobě, a u ní její mláďata.

Přitom řešení je snadné, a to kastrace koček. Přesto se stále najdou tací, především na venkově, kteří kastrovat nebudou. Snadnější a levnější varianta je prostě koťata usmrtit. Každý, kdo úmyslně odmítá kastraci koček, by se měl zajet podívat do čistě kočičího útulku, jak to vlastně funguje a vypadá, a tam by pochopil.

Jedním z nástrojů je osvěta, především vyvrácení nesmyslného tvrzení o tom, že kočka musí mít alespoň jednou za rok koťata. Další ideální nástroj představují kastrační programy. Finance na ně by měl poskytnout buď stát, nebo kraj, potažmo město. Časy, kdy se člověk pasoval na pána tvorstva, by měly skončit a je potřeba jednat ohleduplně vůči zvířecím tvorům. A těch pár stovek obětovat a přispět k pohodlnému životu své kočky.

V dnešní době, kdy se lidé chlubí technickými vymoženostmi, luxusní dovolenou, mobily, tablety, prokouří stovky korun či utratí peníze za zcela zbytečné věci, se řada z nich nechová jako zodpovědný majitel a chovatel. Vraždění rozhodně není humánní řešení a v dnešním století by pro něj neměl být ani prostor.