Pokud někdo ze školáků přinesl domů na pololetním vysvědčení dvojku z chování, rodiče se proti takovému verdiktu zatím odvolat nemohou. V červnu si už ale podobné zhodnocení mravů nemusí nechat líbit. Tedy za předpokladu, že po schválení v Poslanecké sněmovně a v Senátu novelu školského zákona svým podpisem zpečetí také prezident republiky.

„Na naší škole mělo v pololetí sníženou známku z chování pět žáků a každý z nich zřejmě dobře ví, že si prostě jedničku nezasloužil. Myslím, že ani do budoucna, pokud začne platit novela školského zákona, rodiče dětí moc protestovat nebudou,“ tvrdila ředitelka děčínské ZŠ Máchovo náměstí Alena Zemanová.

Už teď nejen rodiče, ale třeba i zletilé děti na středních školách a učilištích, mají možnost protestovat proti hodnocení prospěchu. Pokud si myslí, že známky na vysvědčení jsou horší, než jejich skutečné vědomosti, mohou si stěžovat a žádat o přezkoušení. V případě, že prokáží potřebné znalosti, mohou tak dosáhnout i lepší známky.

„Za celou dobu svého ředitelování jsem zaznamenala jediný takový projev nespokojenosti. Rodiče jedné žákyně měli dojem, že jejich dcera si zaslouží v daném předmětu jedničku a ne dvojku. Řekla jsem jim, že skutečné znalosti může přezkoušením prověřit vytvořená komise, ale musí o takový krok požádat písemně. Rodiče si záhy svůj protest rozmysleli a spokojili se s dceřinou dvojkou na vysvědčení,“ uvedla ředitelka Zemanová. Samotný fakt, že je rodičům dávána legislativní možnost bránit prospěch dětí, považuje za správný. V případě, že se o dosahované výsledky svých potomků zajímají soustavně a ne až v den vysvědčení, neměly by pro ně být konečné známky překvapením.

„Není zrovna málo rodičů, kteří se o prospěch ani chování svých dětí vůbec nezajímají. Takoví si snad ani stěžovat nebudou. Ale na druhé straně je i dost příliš ctižádostivých a zároveň nekritických rodičů, kteří místo vedení svých dětí ke svědomitějšímu učení budou ředitelství škol bombardovat stížnostmi po každém vysvědčení,“ obává se určitých extrémních situací ústecká psycholožka Ilona Wölfelová. V její poradně se mezi psychicky vyčerpanými lidmi dost často objevují právě učitelé. Respektive jde převážně o ženy, kantorky.

„Bohužel, mnohdy vyhledávají odbornou pomoc až ve chvílích, kdy jsou psychicky totálně na dně. Většinou se svěřují, že už nemají dost sil dál čelit projevům sprostého a často i agresivního chování žáků a proto ze školství raději odcházejí. I tohle bývá ilustračním obrázkem nedostatečné výchovy dětí v některých rodinách,“ poznamenala ústecká psycholožka.

K dané problematice se oslovení pedagogové v Děčíně i na školách v dalších místech nechtěli příliš vyjadřovat. Své názory sdělovali jedině s podmínkou, že bude zachována jejich anonymita. Většinou se shodovali na tom, že agresivita dětí se na školách stává stále častějším jevem.

„Těžko něco pořídím s třináctiletým klukem, který má nejen špatný prospěch, ale hulvátské chování. Spoléhá na to, že ze všech malérů ho vytáhnou rodiče, kteří se přátelí s panem ředitelem naší školy. Jsem z toho dost otrávená i bezradná zároveň. Hlavně, že novela školského zákona přinese rodičům ještě více možností, jak učitelskou práci zpochybňovat,“ posteskla si kantorka jedné děčínské školy.