Martin Szamko není ojedinělým útěkářem z Boletic. Podobně jako ze všech podobných ústavů v ČR není pro žáky či klienty problém utéci, když mají právo na volné vycházky, míní ředitel výchovného ústavu a dětského domova v Boleticích Jaroslav Žejdl.

Kolik dětí ročně utíká?

Ročně v průměrně ze 130 až 140 dětí, v tomto okamžiku 132, které jsou v dětském domově a výchovném ústavu, dojde v průměru k 10% útěkům z výchovného zařízení.

Nelze útěkům zabránit?

Ne. Tak je to zařízeno podle zákona, mohou na návštěvy a vycházky, tudíž chovaenc na vycházce spáchá buď trestný čin nebo uteče a nemůžeme s tím nic dělat.

Mohou utéci i dětští vrazi, čili ti, kteří jsou v oddělení pro děti s extrémními poruchami chování?

Ne. Tam je náročný režim. Žádné vycházky, z oddělení nemají možnost se dostat ven. Jsou stále pod dozorem. Mají zde přísnější režim než v jiných výchovných ústavech, ale mírnější než, kdyby byly ve skutečném dětském vězení. V oddělení máme právě dvanáct dětí od dvanácti do patnácti let.

Proč k vám soudy posílají děti?

Do dětských domovů jdou děti výhradně rozsudkem soudu. Většinou jde děti, o které se nechtějí rodiče starat nebo mají za sebou trestnou činnost. V drtivé většině pocházejí z narušeného rodinného prostředí. Kromě toho tyto děti nikdo nechce do pěstouvné péče, ani nejbližší rodina jako babička.

Co mají děti za sebou?

Například polovina z dětí, které jsou u nás, alespoň jednou utekla z domova, dvě třetiny se v dětském věku setkávaly s drogami, většinou s marihuanou, následoval pervitin a toluen. Většinou žijí jen s jedním rodičem, s prarodiči se stýká jen zhruba polovina dětí. Polovina děti žije v sociálně obtížnějších podmínkách, protože jejich rodiče jsou nezaměstnaní. Mnohýmrodičům se uleví, že se o děti nemusí starat, přes polovina rodičům nám na děti v domově nic neplatí.

Jak hodnotíte nově stanovenou čtrnáctiletou hranici trestní zodpovědnosti?

Opakuji to neustále, děti, zvláště v dnešní společnosti, kde je život lidí velmi ulehčen, jsou schopné rozhodovat o tom, co je správné, a co ne, již od osmi až devíti let. Proto bych nebyl proti trestní zodpovědnosti dětí od deseti let věku. Někoho okrást, oloupit nebo zabít, znamená, že dítě udělá něco, co ostatní nedělají, co je odsuzováno. To si uvědomuje.