V polovině 90. let se v děčínském pivovaru ještě vařilo pivo. V roce 1995 ale varny vychladly a soubor historických budov postupně chátral. Až na začátku druhého desetiletí 21. století se začal pivovar, kdysi vyhlášený například jedenáctkou Kapitánem, proměňovat v nákupní centrum.

Náročná a nákladná rekonstrukce skončila na jaře 2014, v květnu téhož roku centrum přivítalo první zákazníky.

„Je to velmi příkladná a povedená obnova takového areálu. Myslím, že je významná nejen v rámci severních Čech, ale celé České republiky. Důležité bylo, že se podařilo zachovat velkou část historických budov z různých období. Většina podobných areálů totiž buď končí úplnou demolicí, nebo z nich zbudou jen torza,“ ocenil před pěti lety rekonstrukci děčínský architekt a historik Tomáš Efler, který tehdy působil na Ústavu památkové péče Fakulty architektury Českého vysokého učení technického.

Ani demolice, ani znehodnocení se totiž pivovar nedočkal. Architektům ze Studia arch pod vedením Václava Hlaváčka se podařilo citlivě propojit historické, památkově chráněné budovy s novostavbou. Ve spodním patře galerie dokonce zachovali i původní pivovarskou bránu, návštěvníci centra tak naprosto jasně vidí, kde vchází do nově vybudované části.

„Ve fázi konceptu bylo nejdůležitější zvládnutí měřítka pro dosažení rovnováhy navržených komerčních ploch vůči původní historické zástavbě. V dalších fázích projektu včetně provádění stavby bylo důležité udržet i v technickém řešení tyto dva světy v určitém napětí,“ popsal průběh příprav architekt Václav Hlaváček.

Voda ze studní

Při rekonstrukci pivovaru použilo architektonické Studio acht několik neobvyklých řešení. Využilo například vodu z pivovarských studní, která slouží k ochlazování desítek tisíc metrů čtvereční prodejní plochy.

Díky tomu se podařilo náklady na ochlazování snížit o téměř třetinu. Zároveň je tato voda využívána ke splachování na toaletách.

S izolací pak pomáhá orientace budovy vzhledem k terénu, kdy je velká část galerie zapuštěná pod zem. Využít se podařilo řadu původních stavebních materiálů, jako jsou kameny, cihly nebo dřevo.

U nákupních center zpravidla bývají obrovská parkoviště zabírající zbytečně místo v krajině. V případě děčínského pivovaru nebylo možné vystavět dostatečně velké parkoviště v jeho okolí. Řidiči mířící za nákupy do neobvyklého centra tak parkují na střeše, kde je místo pro přibližně 400 aut.

Že byla přestavba opravdu zdařilá, o tom svědčí i několik ocenění. Rekonstrukce pivovaru se dostala mezi finalisty Stavby roku 2014, zvítězila v kategorii nákupních center v soutěži Best of Realty 2014 a získala CIJ Awards Czech Republic 2014 kategorie Best Shopping Center Development.

Do pivovaru se Vojtěch Ryvola zamiloval ihned

„Když si vezmu do ruky cenu Best of Relity, kterou pivovar získal, tak si říkám: Tys mne ale stála peněz, potvoro. Ale nelituji,“ říká Vojtěch Ryvola.
alexandr vanžura

Vojtěch Ryvola.

Vojtěch Ryvola, Foto: Archiv

Jaká byla vaše cesta k děčínskému pivovaru? Co vás vedlo k tomu jej opravit?
Po sedmnáctileté práci s budováním firmy, kdy jsem začínal s jedním zaměstnancem a končil s 600 zaměstnanci na správě budov, jsem se rozhodl ji prodat. S utrženými penězi jsem nevěděl, co udělat, když mi jeden prospektor nabídl pozemky pivovaru v Děčíně. Původně jsem tam nechtěl jet, ale nakonec jsem se nechal ukecat a poprvé v životě jsem přijel do Děčína. Když jsem viděl ty nádherné prostory bývalého pivovaru, které měly už tehdy demoliční výměr a já jsem to mohl srovnat se zemí, tak jsem se do toho baráku zamiloval. Bylo mi jedno, co to bude stát, ale rozhodl jsem se to zachránit. Pro mne to byla srdeční záležitost, protože jsem velký staromil.

Měl jste od začátku jasno, že v pivovaru vybudujete nákupní centrum?
To jsem věděl naprosto přesně, protože jsem něco takového hledal. Dělal jsem správu budov 62 obchodních center. A říkal jsem si, že jen já vím, jak by se to mělo nejlépe postavit. A že až budu mít nějaké peníze našetřené, tak postavím obchodní centrum, které bude nejzajímavější z celé té plejády všech nákupních center. Takže jsem hledal takový pozemek podobného rozsahu. V tu dobu navíc jen dvě města nad 50 tisíc obyvatel nákupní centrum neměla. Kromě Děčína to byl ještě Havířov. Tohle ale nebyl čistý pozemek, ale stará ruina. Proto jsem se rozpakoval do Děčína vůbec jet.

Určitě je rozdíl stavět na zelené louce a rekonstruovat památkově chráněný objekt. Bylo to náročné? Třeba z pohledu památkářů?
Bylo to lehčí než v Praze, protože památkáři byli v Praze v té době naprosto neprůstřelní. Ale v Děčíně to bylo jiné, tady se s nimi dalo rozumně mluvit. Když my jsme povolili někde, třeba u omítek, které dnes už v Čechách nikdo nevyrábí a tak stály mnohem více peněz, památkáři povolili někde jinde. Třeba tohle okno se dá udělat menší, větší a tak. Takže bylo to na perfektní domluvě a já si rozhodně nemohu na památkáře stěžovat.

Co bylo při té rekonstrukci největším problémem? Vyrovnat se s historickou památkou, nebo terén?
Úplně něco jiného. Šel jsem do toho s tím, že na tom nevydělám, ale prodělám kalhoty. Dělal jsem tam věci, které se v běžných obchodních centrech opravdu nedělají. Tam se na krásu moc nehraje, jde o ekonomický efekt. Kdežto já jsem po sobě chtěl zanechat nějakou stopu, takže ten barák stál o docela dost víc, než musel stát. Na druhou stranu v roce 2014 vyhrál jednu cenu za druhou.

Jak jste vybírali architekty? Pořádali jste soutěž nebo jste někoho oslovili napřímo?
Vybíral jsem mezi třemi skvělými a známými kancelářemi. Uzavřel výběrové řízení, kdy jsem věděl, kdo to bude dělat. Asi po měsíci jsem šel po Brně okolo domu, který na mne dýchnul něčím tak příjemným, že jsem říkal: Okamžitě chci znát tohohle architekta. A to byl Václav Hlaváček, který dělal muzeum v Praze, kostely a opravdu nebere vše, co mu přijde pod ruku. Zavolal jsem mu, jestli by se nezkusil podívat na jedno obchodní centrum. Moje zadání bylo, že postavíme objekt, do kterého když se přijde za 100 let, tak nebude 100 let starý. Ale 250, jako celý pivovar. Že to musí být architektura taková, která nepodléhá módním vlivům.

Když se na rekonstrukci pivovaru podíváme s odstupem pěti let od dokončení, pustil byste se do ní znovu?
Je pravda, že jsem kvůli tomu probendil asi 90 procent peněz, které jsem za svůj život vydělal. Ale šel bych do toho znovu. Asi ne tak ztřeštěně, protože začít stavět v době nejhlubší krize, to mohli jen největší šílenci. Ale já jsme to prostě chtěl. Teď bych opravdu přemýšlel o každé koruně.