Lidi vozil pouhých jedenáct let. Posledních 25 let zbyla po výtahu na Pastýřskou stěnu v Děčíně jen prosklená nástupní stanice a šachta ve skále. Nyní město řeší, jak se šachtou a hlavně nástupním místem horolezeckých stezek u paty stěny naložit.

Výtah začal vozit cestující v roce 1983, poslední svezl v roce 1994. Od té doby je šachta nevyužívaná. „Pokud by se obnovoval výtah, byl bych i pro vybudování schodiště pro pěší. Mnozí lidé totiž mohou mít pocitově problém s tím, že samotná výtahová šachta je jen ve třetině stěny,“ připomíná jeden z velkých problémů bývalého výtahu městský architekt Ondřej Beneš.

Výtah nebo případné schodiště by pak nemusely sloužit pouze turistům mířícím do zoologické zahrady. Pro sestup z Pastýřské stěny by jej také mohli využít desítky tisíc horolezců, kteří se každoročně na stometrovou stěnu uprostřed Děčína vydávají.

Možností využít šachtu po výtahu se už zabývala také komise urbanistiky, jejíž členové si byli ruiny výtahu prohlédnout. Komise ale zatím žádné doporučení radě či zastupitelstvu nedala.

Z původního výtahu v Pastýřské stěně dnes zbyla jen hromada třísek a reznoucích zbytků kovové konstrukce.

Podle náměstka děčínské primátorky Jiřího Anděla však obnova výtahu zatím v plánech radnice není. „Nikdo neví, jestli by obnovení výtahu získalo potřebná povolení. Byla by to vlastně ferrata ve tmě. Pokud by se mělo o něčem podobném vůbec uvažovat, měli bychom přemýšlet také nad zahloubením pod trať, abychom se zbavili dlouhého schodiště, po kterém lidé museli k výtahu jít,“ myslí si Jiří Anděl s tím, že jen samotné obnovení výtahu v původní podobě by nemělo smysl.

Přesto by se mohli horolezci, a nejen oni, brzy u Pastýřské stěny dočkat vylepšení. Magistrát se totiž chce pustit do úprav nástupního místa na Labském nábřeží.

„Zadali jsme to architektovi. Existuje několik možných řešení. Jedním z nich je zboření nástupu do výtahu, druhým pak jeho zamaskování,“ přibližuje možnou proměnu jednoho z nejfrekventovanějších míst ve městě Jiří Anděl.

Pro zamaskování velké prosklené konstrukce by podle Anděla mohla posloužit například mozaika, kterou sdružení Art-Czech.com přihlásilo do participativního rozpočtu. V tom město rozdělí letos pět milionů korun.

„Neměla by to být klasická zpevněná plocha, ale mělo by to být jasně odlišené, třeba dřevěnou podlahou. To by lidi upozornilo, že tam funguje jiný režim než jinde,“ nastiňuje možnou budoucí podobu nástupního místa na via ferratu Ondřej Beneš.

Podle něj je důležité toto místo odlišit od okolí i kvůli bezpečnosti, aby si lidé uvědomili, že tam na ně může spadnout kámen nebo část vybavení horolezců lezoucích po stěně.

Kromě toho je potřeba také zajistit zázemí, nyní zde mají lezci k dispozici jen chemické toalety.