Ti se stali terči hrubých nadávek. Lidé z antikonfliktního týmu se rozčilené obyvatele města snažili uklidnit, většinou ale marně.

„Vy tady snad žijete?“ křičeli na ně naštvaní lidé. „Vy nevíte, jak to tady chodí a co se tady děje! Vláda sem pošle polici, ale ta, místo aby chránila nás, chrání cikány!“ rozčiloval se jakýsi bojovně naladěný mladík.

„Mně dneska ráno okradli dceru. Šla do krámu pro rohlíky – a vrátila se bez peněz,“ zlobil se muž středního věku.

Přiznávám – nechtěl bych být v tu chvíli členem antikonfliktního týmu. Argumenty naštvaných lidí, kterým vadí současná situace na Šluknovsku, byly podpořeny zkušeností z poslední doby, kdy se situace vyhrotila – a takový rozlícený člověk se jen těžko uklidňuje. Myslím, že i sami členové antikonfliktního týmu si museli uvědomit, že místní lidé mají ve své argumentaci prostě pravdu. A ve chvíli, kdy těžkooděnci kropili nejradikálněji protestující vodou z vodního děla, házeli mezi ně dělbuchy a nakonec je začali rozhánět na koních, raději mlčeli.

„Vy jste novinář? Tak hlavně napište pravdu, kdo tady protestuje za lidi! To nejsou jen extremisté – to jsou také místní lidé!“ upozorňuje mě jakýsi starší pán. Je fakt, že část protestujících tvoří příznivci či členové Dělnické strany sociální spravedlnosti, nicméně část davu, sevřená v kordonu těžkooděnců a drtivá většina přihlížejících, jsou opravdu místní lidé. Staří, mladí, rodiny s dětmi.

„Já se bojím, mami, kde je táta?“ ptá se vystrašeně malá holčička, pevně svírající svou mámu za ruku. I tady, desítky metrů od hlavní mely, je rachot dělbuchů jasně slyšet – a lidé znovu začínají nenávistně křičet a pískat na policisty.

„Co to děláte? Proč to děláte? Koho tady bráníte? Nechte toho!“ křičí hystericky jedna z dívek. Další lidé si zásah natáčí na mobilní telefony, někteří mají v rukách kamery, jiní telefonují. Přestože starosta Varnsdorfu požádal, aby lidé na protest kvůli své bezpečnosti nechodili, lidé si jeho radu k srdci rozhodně nevzali. I proto měl antikonfliktní tým plno práce.