Kliknutím zvětšíteKoukej, vlky když čipujou, pouštěj… „A snad se jim nic nestane,“ chtělo by se dodat k parafrázi začátku písně Leška Semelky. Česká zemědělská univerzita zaštiťuje projekt, který po dva roky bude zkoumat chování vlků ve volné krajině, mimo jiné také v oblasti Lužických hor nebo Českého Švýcarska.
Od Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) dostali vědci zvláštní výjimku k odchytu chráněných vlků. Na každém chráněném území mohou odchytit po deseti šelmách za oba dva roky.
„Domníváme se, že potřebujeme vědět, jak jsou vlčí teritoria velká. Chceme také bojovat proti předsudkům ohledně velikosti vlčí populace,“ vysvětlil mluvčí Správy Národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov.
Aby mohli vědci šelmy zkoumat podrobně, potřebují na ně připevnit lokátor. A to znamená, že musí vlka chytit do pasti, uspat a zase pustit. Některým milovníkům přírody se tento způsob zdá nevhodný. Nelíbí se jim například to, že je možné vlky chytat od ledna do června.
„V této době se do pastí či sklopců mohou chytit i březí vlčice nebo vlčata,“ myslí si ochránce přírody Jiří Beneš a dodává, že odchyt navíc neodpovídá hlavnímu cíli projektu, kterým je „návrat, udržitelná existence a etablování vlka jako vrcholového predátora v člověkem pozměněné přeshraniční krajině“.
Podle odborného pracovníka Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity Aleše Vorla je způsob odchytu, který plánují, běžný v celém světě. Prý se to tak dělá v Severní Americe, Skandinávii nebo třeba v Německu.
„Jedná se o nášlapné pasti, přesně kalibrované na váhu dospělého vlka. V okolí řekněme do pěti, deseti kilometrů od pastí budeme mít permanentní službu, která po dálkovém oznámení o odchytu okamžitě vyrazí na místo,“ popsal Vorel.
Součástí hlídky by vždy měl být veterinární doktor se zkušeností s odchytem vlků, který zvíře uspí a povede aplikaci sledovacího zařízení. Pak vlka zase pustí. „My potřebujeme, aby vlk dál normálně běhal a přinášel velmi cenné informace, odchyt není v žádném případě pro zvíře destruktivní,“ ujistil Vorel.
V Českém Švýcarsku se před časem začali ztrácet členové jedné vlčí smečky. Ochránci přírody předpokládají, že se tak stalo vinou člověka. Jistě to ale nevědí. „Pokud bychom měli telemetrii, podařilo by se vnést více světla do takové situace, zda v tom hraje roli člověk, nebo něco jiného,“ přiblížil praktické využití sledovacího zařízení Tomáš Salov.
Od AOPK má v daných oblastech univerzita povolení na odchyt 20 zvířat. Ochránci si myslí, že jich tolik na obou územích ani nežije.
„De facto tak univerzita dostala povolení na odchyt úplně všech vlků. Zvířata žijící na obou územích patří do takzvané středoevropské nížinné populace. Tato populace je velmi dobře prozkoumaná a existují i data o pohybu z telemetricky sledovaných jedinců,“ podotkl Beneš. Běžně se prý pro tyto účely používají fotopasti nebo trasování podle trusu.
Podle Vorla není pro výzkumný tým ani jeden způsob příliš vhodný. Na rozdíl třeba od rysa, který má vždy unikátní vzor na srsti, jsou vlci víceméně všichni stejní. Fotopast tedy nedokáže určit konkrétního jedince. Hledání vlčích výkalů v hlubokých lesích a jejich následná DNA analýza je sice možná a využívaná, ale problém prý představuje hlavně shánění dostatečně čerstvých vzorků.
41
Volný čas
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
