Pohyb vlků v okolí Rumburka a Šluknova se prozatím stoprocentně prokázat nepodařilo. A to i přesto, že na německé straně hranice je jejich výskyt více než pravděpodobný.

„Rozhodně není vyloučené, že vlci jsou i ve východní části Šluknovského výběžku. Naopak potvrzený je v západní části Šluknovského výběžku v okolí Lipové," říká mluvčí správy národního parku Tomáš Salov.

Do této části Šluknovska totiž zasahuje oblast Hohwald v Sasku, kde se vlci vyskytují.

Lidé se ale vlků, stejně jako třeba rysů, bát nemusí. „Vlk nemá člověka na svém jídelníčku, takže se jej netřeba bát. Navíc je to velmi plaché zvíře, takže i vyfotit jej je velmi problematické," vysvětluje Tomáš Salov.

Vlci naopak nepohrdnou lesní zvěří, obzvláště slabšími kusy. Čas od času strhnou také hospodářská zvířata. Nedávno vlci sežrali v Krkonoších dvě telata.

Během velmi krátké doby vlci sežrali asi půl metráku masa, takže se zřejmě jednalo o větší počet vlků.

Na Děčínsku a Šluknovsku podle Salova žádný takový případ v posledních letech nebyl. Navíc pokud se podaří prokázat, že ovci nebo tele opravdu strhli vlci, zaplatí zemědělcům škody úřady.

Správa parku sice ví o několika snímcích, na kterých by mohl být vlk, ale není to potvrzené. Snadné je zaměnit vlka například s československým vlčákem. Ten totiž vznikl křížením německého ovčáka a karpatského vlka, ze kterého si vzal řadu rysů.

A to bude zřejmě i případ zatím fotografie, která se objevila na sociální síti facebook. „Nebyl to toulavý pes?" napsal do facebookové diskuze Jan Johny Volf.

Ochránci přírody mají spolehlivější metody, jak určit, zda se v regionu vyskytuje vlk. Jednou z metod je určení DNA například z trusu nebo chlupů, pokud se je podaří nalézt.

„Typické je také stržení zvěře, kterou vlci strhnou jiným způsobem než psi," popisuje další možnost zjištění výskytu vlků Tomáš Salov. O možném návratu vlků na Děčínsko se začalo poprvé mluvit před necelými čtyřmi lety. Tehdy totiž vyfotili ochranáři fotopastí vlka v oblasti německého Hohwaldu, který je těsně za hranicí s Českou republikou.

Vlci se pohybují v na teritoriu o poloměru pár desítek kilometrů, pokud by se například přesunuli o čtyřicet kilometrů, hledali by si již nejspíše nový domov.

Na východ Německa se vlci vrátili koncem 90. let z Polska a jejich počet se stále zvyšuje díky každoročně narozeným mláďatům, které 
následně osidlují nové oblasti. Drtivá většina z nejméně osmnácti německých vlčích smeček žije právě v Lužici hraničící s Českou republikou. Podle údajů organizace, zabývající se sběrem informací o vlcích v lužické oblasti, by zde mělo žít nejméně třináct smeček. Ty pak mohou bez větších problémů přecházet česko–německou hranici.

Nejbližší potvrzenou vlčí smečkou je ta žijící na Českolipsku v okolí Doks. Ta se letos opět rozšířila, letos na jaře se jim narodila nejméně čtyři vlčata. Podařilo se je zachytit fotopastím Agentury ochrany přírody.