V ordinaci už jsme ošetřovali lišku, mývala, kunu, srnku se srnčetem, nebo třeba sele divokého prasete. Přímo na parkovišti jsme dokonce ošetřovali zraněného koně“, říká mladá veterinářka Karolína Mockerová.. Pokud vyjíždí za pacienty do terénu, dělá to ve svém volném čase a láska ke zvířatům ji neopouští ani po letech praxe. Jak probíhá každodenní práce se zvířaty a proč musí veterináři často léčit i sami sebe?

Jaké označení vám vyhovuje více, veterinářka nebo zvěrolékařka?
Častěji se používá veterinářka, ale nemám problém ani s označením zvěrolékařka. Ve své práci se často setkávám i s označením „sestřička“. Ani za něj se na majitele zvířat nezlobím, pro ně samotné bývá ošetření jejich mazlíčků ve veterinární ordinaci poměrně stresující a ve většině případů to není cílená degradace mého titulu, ale jen následek popletení z rozrušení.

Než se dostaneme k tomu, kde se vůbec vzala touha studovat veterinu. Jak vzpomínáte na svůj vůbec první případ?
„První případ“ není něco, co by bylo možné nějak kategorizovat. Veterináři se do praxe zapojují postupně. Nejprve se na jednodušších i složitějších případech podílí jako pomocná ruka, asistent, veterinární technik, dozor na hospitalizaci a postupně získáváním zkušeností se přes lehčí případy dostávají ke složitějším. Prvním případem bych tedy mohla označit klidně prvních několik měsíců v praxi: první odběr krve, první očkování, první zavedení kanyly, první kastrace, první případ selhání ledvin, první euthanázie, první řešení zánětu dělohy, první pes s parvovirózou, první zlomenina, první případ tetanu, atd.

A je některý, který byste mohla označit za nejtěžší?
To se také nedá říct. U každého pacienta se promítá velké množství faktorů, které mohou případ potenciálně ztížit. U některých je to nespolupracující zvíře, u jiných majitel, u dalších omezené možnosti, u ostatních tragický zdravotní stav týraných zvířat. Někdy i medicínsky poměrně jednoduchý případ může být těžký, protože je vám určitého zvířete nebo majitele prostě líto a není ve vašich možnostech mu pomoci. Pro mě je jeden z nejhorších úkonů euthanázie štěňat z vážných zdravotních důvodů a dále eutanázie zvířat u starých lidí, u kterých vím, že je to poslední zvířecí společník v jejich životě a žádného dalšího už si kvůli věku nebo zdravotnímu stavu nemohou pořídit. Ta náhlá samota, kdy je člověk celý život zvyklý na přítomnost zvířecího kamaráda a najednou je sám zavřený mezi čtyřmi stěnami musí být zničující.

Proč jste si tedy zvolila právě tento obor?
Asi jako téměř všichni moji kolegové, kvůli preferenci práce se zvířaty a lásce k nim.

Kolik případů zhruba denně řešíte? A jezdíte za zvířecími pacienty i do terénu?
Počet pacientů denně je výrazně proměnlivý. Nezáleží jen na počtu pacientů, ale i na množství času, které každý určitý pacient vyžaduje a kolik péče mu potřebujeme věnovat. Proto je i doba čekání v čekárně špatně dopředu odhadnutelná, protože nikdy dopředu nevíme, jak komplikovaný bude zdravotní stav pacienta v ordinaci a kolik času s ním strávíme. Do terénu standardně nejezdíme, bez nepřenosného přístrojového vybavení, které můžeme využít v ordinaci, nemůžeme poskytnout našim pacientům dostatečnou diagnostiku jejich potíží. Pokud už za někým vyjedeme, nemůžeme opustit ordinaci v pracovní době a musíme jet ve svém volném čase, kterého máme obecně velice málo.

Dittrichova hrobka v Krásné Lípě.
Děčínsko: Co u nás čeká na zázrak? Revitalizace Podmokel či obnova hrobky

Setkala jste se už za dobu své praxe s nějakým opravdu kuriózním případem? Třeba kočka vypraná v pračce a podobně…
Veterinář se denně setkává s různými případy. Bereme-li v úvahu podobné kuriozity, tak jde ve většině případů o týrání zvířat a i s tím se bohužel setkáváme, a to poměrně často. Dáno je to ale hlavně naší úzkou spoluprací s děčínským útulkem, kde pečujeme o zvířata odebraná z nevyhovujících podmínek.

Stává se, že k vám třeba lidé chodí případy týrání sami nahlašovat?
Stává se, že nás lidé kontaktují ohledně zvířat ve špatných životních podmínkách. Soukromí veterinární lékaři ale nemají kompetence pro řešení podobných případů, proto je odkazujeme na úřední veterinární lékaře, kteří tyto případy řeší, případně doporučujeme poradit se s vedoucími děčínského útulku, protože se na následném odebírání zvířat prakticky podílí.

Dá se o některých zvířatech říci, že je s nimi při vyšetření více práce? Třeba psi versus kočky…
Nedá se to vyloženě specifikovat, každé zvíře vyžaduje trošku jiný přístup, ale kočky obecně hůře snáší transport do ordinace, takže to pro ně může být celkově více stresující než pro psy. Ve většině případů se ale s našimi zvířecími pacienty vždycky nakonec nějak „domluvíme“, těch opravdu neošetřitelných máme minimum.

Už jste si někdy z práce odnesla nějaké vážnější zranění?
Veterináři i veterinární sestřičky jsou bohužel pokousaní a podrápaní téměř denně. Je logické, že veterinář bez funkčních rukou nemůže správně vykonávat svou práci a přesto jsme ve většině případů opakovaně zraňováni špatně fixovanými zvířaty. Kousné rány se velice často zanítí a veterináři musí často léčit i sami sebe, aby byli schopni fungovat a vykonávat svojí práci.

Dostávají se k vám do ordinace i nějaká exotická zvířata, která lidé běžně nechovají?
Naše ordinace standardně ošetřuje hlavně psy, kočky a malé savce (králíky, morčata, potkany, křečky, ježky apod.) Přímo exotická zvířata nás moc nenavštěvují, ale v naší ordinaci se čas od času objeví volně žijící zvířata jako je například liška, mýval, kuna, srnka se srnčetem, nebo třeba sele divokého prasete. Z dalších, pro nás neobvyklých zvířat, jsme přímo v ordinaci měli třeba kozu, ovci, vrh selat domácích prasat a na parkovišti před ordinací jsme ošetřovali zraněného koně. Tato ošetření běžně neprovádíme, ale je to podmíněno hlavně tím, že veterináři hospodářských zvířat jsou velice časově vytíženi a zoufalí majitelé neváhají naložit i větší hospodářské zvíře a přivézt ho na ošetření do ordinace. Byť nejsme na ošetření velkých zvířat vybaveni, snažíme se v krajních situacích pomoci alespoň v rámci našich možností.

Poslední adventní víkend zahájili v Děčíně SaH, obří anděl a smyčcové trio Inflagranti společně se sborem DDM Děčín.
FOTO, VIDEO: Poslední adventní víkend zahájil obří anděl a Inflagranti

Jsou nějaké opakující se zbytečné chyby chovatelů zvířat, kvůli nimž pak mazlíci končí pod vašima rukama?
Velké množství pacientů a jejich majitelů přichází s „poruchami chování“, které ale často bývají způsobeny nepochopením se mezi zvířetem a jeho majitelem. Někteří lidé si neuvědomují, že zvíře není hračka, není to dítě a není to člověk, kterého si koupíte drahými hračkami a nejkvalitnějším krmením, s očekáváním, že ono bude na oplátku poslušně čekat desítky hodin samo doma. V dnešní době je nejcennější proprieta nás všech čas a většina našich pacientů s „poruchou chování“ se jen snaží zoufale si získat více pozornosti, společně stráveného času a více láskyplné péče od svého majitele.

A co vaši vlastní mazlíčci, máte k nim speciální přístup ovlivněný vaší prací nebo se považujete za běžnou chovatelku?
Občas jsem překvapená, jak zdravá moje zvířata jsou, když zvážím, kolik zdravotních potíží jsem nucena denně řešit u svých pacientů v ordinaci. Mám pravidlo, že svá zvířata si zásadně neléčím a obracím se s jejich potížemi na své kolegy v naší ordinaci. Člověk je často v souvislosti se svým zvířetem silně neobjektivní a názor jiného lékaře má větší smysl, než vlastní paranoia veterináře-majitele.

Vy máte lovecký lístek a také ráda rybaříte. Nesetkáváte se někdy s názorem, že jak můžete být veterinářkou, když zvířata lovíte?
Ne, naopak. Smyslem práce veterináře je udělat všechno pro to, aby zvířata prožila zdravý spokojený život bez zbytečné bolesti a bez zbytečného stresu a utrpení. To samé se snažíme poskytnout volně žijícím zvířatům a zvěři. I když je myslivost veřejností obecně vnímána silně negativně, opravdoví myslivci jsou lidé, kteří se o zvěř celoročně starají, věnují jí svůj volný čas a svou péči. Lov samotný slouží především k redukci slabých a nemocných kusů, které by v zimě uhynuly hladem. Vzhledem ke škodám na zemědělských a lesních pozemcích, případně i na neoplocených zahradách, jsou myslivci mnohdy, proti jejich vlastnímu přesvědčení a s rizikem vlastní finanční likvidace při nedodržení podmínek plánu lovu, nuceni k odstřelu vysokých počtů volně žijící zvěře. Mrzí mě, že někteří jedinci z řad myslivců, kteří se nechovají korektně, kazí jméno všem mým mysliveckým kolegům, kteří se snaží pečovat o zvěř podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

A otázka na závěr…Existuje vůbec nějaký veterinář, který nečetl příběhy Jamese Herriota?
Netuším jestli existuje někdo z kolegů, kdo ho nečetl nikdy, ale jsem si jistá, že většina veterinářů má tolik práce, že nemá čas číst ho současně s vykonáváním své praxe. Příběhy Jamese Herriota považuji spíše za zábavné vyprávění o tom, jak vypadala veterinařina na svém začátku před několika desítkami let. V dnešní době se veterinární medicína posouvá velmi rychle dopředu a mnohdy je srovnatelná s humánní medicínou, tedy léčení podle příběhů Jamese Herriota by bylo v současnosti silně na hraně zákona.

Karolína Mockerová
• MVDr. Karolína Mockerová (31) se narodila v Děčíně a zde také vykonává svou veterinární praxi.
• Studovala na Gymnáziu v Děčíně, následně na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně (fakulta Veterinárního lékařství).
• V praxi je už 6 let, pravidelně se účastní vzdělávacích seminářů a kongresů věnovaných tomuto oboru.
• Je majitelkou 1 koně, 3 psů, 3 koček, stáda miniovcí a několika morčat a králíků.

Starosta Varnsdorfu Stanislav Horáček je vazebně stíhaný kvůli pronájmu radarů.
ANO vyloučilo stíhaného starostu Varnsdorfu Stanislava Horáčka