V úterý 23. června Martin Schulz zemřel. Jeho jméno bylo vždy spjaté především se Svobodnou Evropou, kde pracoval po svém vynuceném odchodu do emigrace. V její redakci prožil Listopad 1989. Této značce zůstal věrný i po návratu do Československa po pádu komunistického režimu.

Stejně jako boji proti jakýmkoliv náznakům nesvobody, se kterou měl bohaté zkušenosti. Původem Pražák našel svůj druhý domov v Doubici, kde dělal dokonce i starostu a se svou ženou Dominikou provozoval vyhlášený klub Fabrika, kam kromě jiného jezdily hrát hvězdy české hudební scény. Právě hudby se držel celý život. Jako malý díky svému otci Milanovi poznával divadlo Semafor, později se začal věnovat bigbítu. Hrál například s Ivanem Hlasem nebo Vladimírem Mertou.

Z politických důvodů nemohl studovat vysokou školu. Spolu se svým otcem Milanem, se kterým se potkal po jeho emigraci v roce 1969 znovu ve Svobodné Evropě, kromě jiného dělal pro Českou televizi publicistický pořady Sněží a Na hraně. Jeho komentáře mohli číst nejen čtenáři Děčínského deníku, ale také poslouchat posluchači Českého rozhlasu. Právě na rozhlasových vlnách našel především díky svému hlasu nezaměnitelné místo.

Několikrát se objevil také na filmovém plátně. V roce 1996 hrál ve fiktivním dokumentu o vzniku skupiny Mňága a Žďorp Happyend, před jedenácti lety jej pak obsadil svého filmu Kawasakiho růže režisér Jan Hřebejk. Televizní diváci jej pak mohli vidět v jedné z epizod seriálu Místo zločinu Plzeň.