„Stýská se nám po naší rodině, po našich přátelích, po našem domově. A chceme naší zemi pomoci i po ekonomické stránce, protože bude potřebovat každou ruku,“ vysvětluje svůj návrat do země zasažené válkou paní Natalia.

Dočasný azyl našla tato rodina, stejně jako další ukrajinští uprchlíci, na evangelické faře v Děčíně. Po uklidnění situace se ale rozhodli vrátit. „Pořád sice v Žytomyru znějí sirény, ale protivzdušná obrana funguje,“ říkala před svým odjezdem do města vzdáleného asi 130 kilometrů od Kyjeva žena, která doma pracovala jako účetní.

V Děčíně si po příjezdu našla práci v místních mrazírnách. Děti pak začaly chodit do školy, starší syn dokonce zvládl přijímací zkoušky na gymnázium. Kromě toho se kluci začali věnovat i sportu. Ale ani to je od cesty domů neodradilo, přímo v Žytomyru by starší syn rád studoval na univerzitě a stal se báňským inženýrem, stejně jako jeho otec.

Pro uprchlíky je stesk po rodině a rodné zemi často velmi náročné zvládnout. Obzvlášť, pokud nemají informace o svých blízkých. „Tři ženy odjely zpátky velmi záhy. Byly hodně nešťastné z toho, že musely opustit svou zemi,“ říká děčínský evangelický farář Tomáš Matějovský.

Toho rána se všechno změnilo…

V jednu chvíli na faře v Bezručově ulici bydlelo až deset válečných uprchlíků, zpravidla maminek s několika dětmi. Především díky uprchlíkům poměrně velký dům v centru Podmokel ožil.

„Proto jej máme, abychom pomohli, pokud je potřeba. Stal se z něj živý dům,“ dodává Tomáš Matějovský.

Svět se pro Natalii Bezevec i její blízké změnil brzy ráno 24. února k nepoznání. „Vůbec jsme útok nečekali. Plánovali jsme život, plánovala jsem práci. Ještě 23. února jsme seděli s kamarády v kavárně a užívali si normálního života. To se ráno následujícího dne změnilo. Nejhorší bylo vysvětlit dětem, co se děje a že začala válka,“ přibližuje první hodiny ruské agrese na Ukrajině.

I zraněných vojáků, kteří mají amputované končetiny, je mnoho.
Válka na Ukrajině je připravila o nohy i ruce. Teď se svěřili s děsivými příběhy

Svou zemi opustit nechtěla, doufala, že konflikt skončí během pár dní a Rusové se stáhnou. Když ale poměrně blízko jejich domu dopadlo několik raket, bylo rozhodování rychlé. „Nad domem nám létala letadla, bylo těžké poznat, jestli jsou naše nebo ruská. Bomby spadly i na nemocnici, při náletech umírali lidé,“ přibližuje situaci v tomto ukrajinském městě z počátku války.

V domě si proto obložili okna dekami a polštáři a schovávali se malé místnosti. O tom, kdo konflikt vyhraje, má Natalia Bezevec jasno. Jako drtivá většina jejích spoluobčanů.

„Ukrajina je silný stát, válku už vyhrála. Teď už zbývá jen vyhnat rušisty z Ukrajiny. Hodně nám pomáhá pomoc z celého světa,“ nepochybuje o vítězství své země v krvavé válce rozpoutané Ruskem.

Romové - ilustrační foto
Ukrajinští Romové na sever Čech nezamíří, vyvrací fámy hejtman i starosta

Současného prezidenta Volodymyra Zelenského považuje 42letá žena za nejlepšího prezidenta, kterého Ukrajina kdy měla. „Nečekali jsme, že bude tak silným vůdcem. Ani to, že jej Ukrajina začne vnímat jinak,“ připomíná proměnu úspěšného herce a komika v celosvětově respektovaného státníka.

Přestože se Natalia i její synové již těší domů, na Děčín podle svých slov nikdy nezapomene a ráda by se na sever Čech jednou vrátila i s celou rodinou jako turistka.

„Měli jsme se tu dobře, hezky se o nás starali. Je to překrásné město. Za to musím všem poděkovat,“ loučila se před čtvrteční dlouhou cestou domů do Žytomyru.