Vpád ruských okupačních vojsk na Ukrajinu rodilým Rusem otřásl. „Je to otřesná hanba, zklamání, zločin v industriálním měřítku vůči hlavnímu vesmírnému zákonu nezabíjení živých bytosti. Soucítím a bolí mě to stejně jako každého člověka, který má srdce,“ říká Dmitrij Pljonkin, kterého lidé z Děčína znají jako Deemu. Tento jeho podpis je možné vidět například na řadě dřevěných soch nebo laviček rozmístěných po městě. Znají ho i z hudebních pódií jako muzikanta nebo z jeho galerie, která je nejen výstavním prostorem, ale také místem pro výtvarné vzdělávání. Na kulturním životě ve městě se podílí rovněž jako člen kulturní komise.

V Čechách žije přes dvacet let, má zde trvalý pobyt, založil v Česku rodinu. Přesto stále nemá české občanství. „Bohužel české občanství nemám. Vzhledem k situaci opravdu bohužel. Nedivil bych se, kdyby tu možnost někdo zrušil. Jsem připraven i na to, v dnešní době není žádná jistota,“ přibližuje svoje žití v Česku Pljonkin.

Averzi rozumí

S určitým odstupem spojeným s jeho původem se setkal již před letošním únorem. Ruská agrese na Ukrajině podobné zážitky ještě prohloubila, což on sám považuje za pochopitelné. Nebyla to ale otevřená napadení, ale spíše rezervovanost nebo uzavření poté, co někteří zjistili, že je Rus. „Na rádoby vtipné komentáře typu jste roztahaný všude, z Ruska nepřišlo nic dobrého a podobně, jsem imunní a beru je jako legitimní postoj vůči ruské mentalitě. Jsem tady na návštěvě a rozumím této averzi,“ má jasno Dmitrij Pljonkin.

Vlajka Spojených států amerických. Ilustrační foto
22 procent čtenářů z Ústeckého kraje věří, že hlavním viníkem války je USA

Útok na Ukrajinu je pro něj zdrcující i z osobních důvodů. V Děčíně žije i jeho maminka. „Máme po Ukrajině kamarády, pozvali jsme sem i mámy spolužačku z Kyjeva. Bydlela u nás několik měsíců. Ale musela se vrátit a teď nám píše, že sedí ve sklepě vlastního domu. Její děti naštěstí utekly za hranice na západ. Je to těžké pozorovat, obzvlášť po tom, co si člověk pamatuje, když jsme tam jezdili v dětství za kamarády. Teď je všechno jinak a nikdy nebude jako dřív. Kéž jsou všechny bytosti šťastné,“ všímá si poničených mezilidských vztahů Pljonkin, který by se rád mezi své kamarády na Ukrajině jednou opět podíval. Ale ví, že to bude pro mnoho příštích let velmi složité. Pokud ne nemožné.

Dmitrij Pljonkin (45)
Akademický malíř, vystudoval v Rusku hned dvě umělecké školy. Po přestěhování do Děčína se z něj stala nepřehlédnutelná postava tamní kulturní scény. Vlastní galerii na okraji severního zámeckého parku, s přáteli pořádá během městských slavností dnes již tradiční dřevosochání. Dvanáct let pracuje v děčínské kulturní komisi.