Přesvědčují o tom, že právě u nich se dá nakoupit to nejmodernější, nejlevnější a zároveň nejkvalitnější zboží. Vietnamští prodejci a jejich stánky jsou koloritem příhraničních měst a obcí také v děčínském regionu.

„Jsou od sebe těžko rozlišitelní. Když se procházím obcí a míjím jejich stánky, tak změnu personálu poznám podle toho, že mi vnucují své zboží. To ti stálí trhovci nedělají, nově příchozí ano,“ ilustroval hřenský starosta Josef Černý fakt, že právě v předpolí Národního parku České Švýcarsko se v poslední době někteří trhovci změnili.

Mnozí z nich působili v sousedním Německu a do Česka dorazili proto, aby zaujali místa těch, kteří stánky opustili a rozhodli se podnikat v takzvaných kamenných obchodech. Zázemí pro ně našli u ochotných majitelů nebytových prostor, kteří v Děčíně koupili nemovitosti z majetku města. V některých případech se vlastníky takových domů stali i samotní asijští podnikatelé.

„Nejsme v Potůčkách na Karlovarsku, kde z existence tamní tržnice obec dlouhodobě profituje. V našem případě v podobě vybíraných poplatků do rozpočtu sice nějaké peníze také plynou, ale nejsou to žádné velké sumy. Stánky nestojí na obecních, ale soukromých pozemcích,“ upřesnil starosta Černý.

Souvislosti jsou tedy zřejmé. Hřenská radnice nemá důvod tvrdě hájit další zachování stánkového prodeje v obci. Jeho existence leží spíše na srdci těm, kteří svého času za nebývale výhodných podmínek získali do svého vlastnictví menší či větší porci obecních pozemků.

Zájemců bylo tolik, že v soukromých rukách se ocitly i některé chodníky.

„Možná by pár stánků mohlo zůstat na nábřeží a z dalších částí obce by měly zmizet. Blokují běžný provoz, zabírají parkovací místa a nedělají obci dobrou vizitku. Spíše si myslím, že mnohé turisty zdejší stánky od návštěvy Hřenska odrazují, než aby je lákaly. Jsou tady ale i názory opačné,“ dodal Josef Černý.

Podobné dilema řeší i Dolní Poustevna. Místní tržnice se ocitla v minulých dnech v obležení celníků, kteří přikročili ke stálému dohledu nad tamními stánky po odhalení jedenácti stovek plagiátů. Jejich prodejem by majitelům ochranných známek vznikla skoro třímilionová škoda. Falešná loga a symboly světových značek se objevily u různých druhů prodávaného zboží.

„Převážně celníci zabavili textilní výrobky, trička, mikiny a podobně. Také obuv, ale i kryty mobilních telefonů a další věci,“ uvedl mluvčí ústeckého celního ředitelství Jiří Nejedlý. Připomněl, že razie celníků s následným nepřetržitým dohledem v případě zjištění plagiátů mezi prodávaným zbožím budou pokračovat.

„Zdejší tržnice není ničím, na co by naše město mělo být hrdé. Kdyby stánky zcela zmizely, oželíme je s lehkým srdcem,“ reagoval dolnopoustevenský starosta Miroslav Jemelka.

Spoustu problémů s umístěním stánků má také Jiříkov.

„Jsou to vesměs černé stavby stojící v místech, kde nemají co dělat. Radnice už dávala rumburskému stavebnímu úřadu několik podnětů k tomu, aby nařídil odstranění těchto stánků. Jenže samotní trhovci si v podobných případech dokáží poradit. Argumentují tím, že jde o stavby přenosné a tedy nepodléhají stavebnímu řízení,“ poukázal jiříkovský starosta Michal Maják na to, že snažení o regulaci stánků na území města se zatím spíše míjí účinkem.

Pravdou je také to, že i mnozí místní lidé chodí do stánků nakupovat pravidelně. Několik bývalých asijských trhovců přesídlilo v Jiříkově do nebytových prostor a v nově vytvořených prodejnách se zbavilo manýrů ověnčování obchodů zbožím.

I přes opakované kontroly celníků se ve stáncích asijských trhovců stále objevují plagiáty a další zboží pochybného původu. Vzhledem k požadovaným cenám bude ale zřejmě o nákupy na těchto tržnicích stále dost zájemců.

„Naše rodina nemá nijak horentní příjmy na to, abychom dvěma dětem kupovali oblečení jenom v kamenných krámech. Nevydrží jim ani rok. Spoustu věcí tak pro ně nakupuji u trhovců,“ tvrdila pětatřicetiletá Alena z Děčína.