Příroda a hudba. Právě takové jsou dvě největší životní lásky amatérského entomologa a muzikanta Petra Svadbíka z Děčína. I v sedmdesáti letech skládá nové písničky a hraje na oblíbenou trubku.

„V poslední době už to není tak často jako kdysi, když jsme pravidelně hráli třeba v bývalém Atlantiku. Podle něho jsme pojmenovali i naši kapelu," vrací se trumpeťák ve vzpomínkách o desítky let nazpět. Tehdy v době nejrůznějších oslav, hlavně MDŽ, mívali i dvacet vystoupení za měsíc.

„Svátek žen míval v té době sice spíše ideologickou nálepku, ale nás politika moc nezajímala. Byli jsme rádi, že můžeme hrát. Byl to čas našeho mládí, a proto i docela hezkých vzpomínek," tvrdí Petr Svadbík.

Na chvíli se v jeho tváři objeví i smutek. To když jmenuje bývalé kolegy, se kterými v různých kapelách kdysi hrával, ale už si s nimi nikdy nezatroubí, protože opustili tento svět.

„Krásná muzikantská léta jsem prožil s vynikajícím kytaristou Jindrou Vomáčkou. Rád vzpomínám i na Slávka Bendu, který v naší kapele začínal. Vlastně z toho původního složení jsem zůstal já a baskytarák Jindra Novák, který se uchytil i v jiných skupinách," vysvětluje Petr Svad-bík, kterého muzika provází už více než padesát let.

Oč méně v posledních letech se dvěma dalšími kolegy hraje na veřejnosti, o to více vysedává u počítače. Komponuje nové skladby, jejichž konečné aranžmá pak svěřuje kamarádovi.

„Jako nouze naučila Dalibora housti, tak i já se musel na stará kolena trápit učením a pronikáním do tajů používaných programů. S lecčím mi pomohli či ještě občas pomohou kamarádi, ale také už nemají tolik času," připomíná trumpetista.

Považuje se vlastně za samouka, protože kromě tříleté docházky do lidové školy umění žádné jiné hudební vzdělání nemá.

„Kromě dřívějších písniček pro děti, jsou to vlastně takové zhudebnělé texty či básničky, mám v šuplíku a nebo už jsem dal jiným kapelám k dispozici nějaké další skladby. Myslím, že mám docela široké žánrové spektrum a snad se mi ještě pár věcí podaří složit," dodává s úsměvem.

Na nudu Petr Svadbík nemá čas. I v sedmdesáti letech má ještě jisté externí pracovní úvazky. Když je pěkné počasí, vyráží do přírody s nadějí na nějaké nové úlovky brouků a rozšiřuje tak svoji sbírku. A nebo prostě usedá k počítači a tvoří další nové písničky.