V Ústí otevřeli uprchlické centrum, za první den vydalo přes 250 víz

„Brácha mi přes hranice předal manželku a dvě svoje děti. Čekala jsem na ně na hranicích dvě noci. A za chvíli přijedou další děti, dohromady jich tu budeme mít sedm,“ řekla Halyna Malská, která v Česku pracuje jako právnička. V pátek 4. března čekala v ústeckém centru pro uprchlíky více než šest hodin, aby děti získaly všechny potřebné dokumenty pro život v Česku, včetně zdravotního pojištění. Se svým manželem, který je řeckokatolickým knězem, žije v Chomutově pět let.

„Všichni, kteří přijeli, jsou ze západu Ukrajiny. Ale protože byl brácha mobilizován, tak je raději předal sem, aby na ně nemusel myslet. Aby mohl do války,“ vylíčila žena se slzami na tvářích. V tu chvíli je jednou z přibližně tří stovek lidí, kteří čekali v bývalém rektorátu na vyřízení dokumentů. Větší část z nich ve velké tělocvičně, kde byly především rodiny s dětmi. Další pak seděli na chodbě. Někteří jen schoulení, unavení s nepřítomným výrazem ve tváři.

Jak celý proces funguje? Žadatelé se nejprve musí zaregistrovat u cizinecké policie, následně dostanou roční víza, čeká je také registrace u zdravotní pojišťovny. Příchozí si zároveň na jednom místě mohou vyřídit i pracovní povolení na úřadu práce. „Většinou mají všechny potřebné doklady. Pokud děti nemají pasy, mají rodné listy. To nám stačí, abychom ověřili, že jsou opravdu z Ukrajiny. Na základě těchto dokumentů se vydává vízum strpění,“ přiblížila úřední postup Jana Hořejší z odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra. Jen během prvního dne vyřídili úředníci resortu více než 250 žádostí o vízum, od pátku je může vydávat na základě vyhlášeného nouzového stavu také cizinecká policie.

Ceny benzínu a nafty letí v kraji strmě vzhůru. Překročily hranici 40 korun

Typickým žadatelem jsou celé rodiny, zpravidla s několika dětmi. „Většinou jsou to ženy. Od babičky přes dceru až po vnučku. Měli jsme ale už i mladé muže žádající o vízum,“ dodala Hořejší. Několik žadatelů museli i odmítnout, především proto, že podobné vízum už měli z Polska. Také s tímto dokumentem mohou v Česku pobývat, doba je ale omezena na 90 dní.

Podobně jako během covidové epidemie, i během migrační krize leží velká část práce na bedrech hasičů. Ti totiž zajišťují provoz jednotlivých krajských informačních center pro uprchlíky, která i vybudovali. „Jídlo a pití zajišťují dobrovolníci, my koordinujeme věci, které sem proudí z různých stran. Zajistili jsme také psychosociální pomoc a převoz lidí na ubytování,“ popsal mluvčí hasičů Lukáš Marvan. Během prvního dne provozu ovšem nebylo potřeba nikoho odvážet do ubytovacího zařízení, protože všichni příchozí našli střechu nad hlavou u příbuzných, přátel nebo prostřednictvím neziskových organizací.

Hasiči se však museli postarat o převoz jedné ženy do nemocnice, došel jí totiž inzulín, který nezbytně potřebuje. „Zatím jsme tu žádný akutní problém řešit nemuseli. Ale mohou si k nám přijít i jen popovídat, i když prostřednictvím tlumočníků. I to totiž může někdy výrazně pomoci,“ vysvětlil jeden ze členů posttraumatického týmu hasičů. Ten čítá v Ústeckém kraji dvacet lidí, kteří se budou v uprchlickém centru postupně střídat ve dvanáctihodinových směnách.