Nejčastěji se jedná o lokality zahrnující několik domů, nanejvýš jednu ulici. To je případ například Krátké ulice v Děčíně, ve které ještě nedávno byly poměrně velké problémy. Dvory byly plné nepořádku, lidé z okolí si stěžovali na hluk.

„V Krátké ulici je v současné době uklizeno, pravidelně komunikujeme s majiteli 
i nájemníky, strážníci do této ulice chodí také na pravidelné kontroly. Na místo je také namířena jedna z kamer našeho kamerového systému," vysvětluje ředitel děčínské městské policie Marcel Horák, jak s podobnými místy pracovat.

Problematických lokalit je přitom v Děčíně více. Lidé si nejčastěji stěžují na to samé – hluk a nepořádek.

„Děláme vše pro to, abychom ve městě typické vyloučené lokality neměli. Třeba Boletice za vyloučenou lokalitu nepovažuji. Je to lokalita se svými problémy, ale ne vyloučená. Své problémy má prakticky každá lokalita," dodává Marcel Horák.

S vyloučenými lokalitami by podle ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera městům v regionu měly pomoci evropské dotace a změny zákonů.

Za klíčové Dienstbier považuje řešení oddlužení lidí 
v ghettech. Často jim totiž nepomůže ani osobní bankrot.

„Bez řešení zadlužení nedostaneme lidi na legální trh práce, nelze s nimi sociálně pracovat. Nedostaneme je do normálního bydlení, protože jim nikdo nepřipojí ani elektřinu. A to nás samozřejmě stojí obrovské peníze," vysvětlil Jiří Dienstbier.

Legislativní změny podle něj zahrnují také zavedení bezplatné právní pomoci nebo úpravu sociálního bydlení.

Hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček považuje sociálně vyloučené lokality za nejzávažnější problém, který vláda v Ústeckém kraji projednávala.

„V ghettech žije celkem na 100 tisíc lidí, my jich v kraji máme 38 tisíc a to je obrovské číslo," zdůraznil hejtman Bubeníček.
V regionu je 89 vyloučených lokalit. Nachází se přitom na relativně malém území, například v Rumburku, Varnsdorfu, Ústí nad Labem, Mostě a Litvínově. Podle zprávy ministra Dienstbiera ghetta rostou, zahrnují celá městská sídliště. Mezi šesti městy s největšími problematickými místy v zemi jsou čtyři z Ústeckého kraje – sídliště Janov v Litvínově, Chanov v Mostě, Mojžíř a Předlice v Ústí nad Labem. Zatímco v Česku ve vyloučené lokalitě žije v průměru 188 lidí, v Ústeckém kraji je to průměrně 471 osob.

Hejtman Bubeníček je přesvědčen, že v současné situaci pomohou jedině dlouhodobá řešení.

„Je třeba začít u mladší generace a donutit dnešní rodiče, aby děti posílali do školy. Děti potřebují získat vzdělání; pokud v sedmé třídě půjdou na úřad práce, situace se nemůže zlepšit a ti lidé budou stále na okraji společnosti," upozornil hejtman.

Na inkluzi ve vzdělávání budou podle Dienstbiera vypsané i programy dotované 
z evropských fondů.

„Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání už je na to připravován. Počítá se se šablonami, aby například pro základní školy byla co nejjednodušší žádost o peníze třeba na asistenty pedagogů, speciální pedagogy nebo psychology," doplnil ministr.

V první fázi je podle slov ministra třeba zamezit vzniku nových ghett, na což mají vliv i místní samosprávy. Je také potřeba vybudovat síť levnějších bytů pro lidi s nízkými výdělky a pro ty, kteří jsou odkázáni na dávky. Radnice chtějí podporu na bourání vybydlených objektů. Na to chystá dotace ministerstvo pro místní rozvoj.

S Agenturou pro sociální začleňování spolupracuje 
v Ústeckém kraji osm obcí. Některá města, včetně krajského Ústí nad Labem, od spolupráce v minulosti ustoupila.

Její prohloubení naopak plánuje například Rumburk na Děčínsku.