Cíl je jasný: „Poskytnout klientům co nejlepší služby a komfort," říká spolumajitel Petr Toncar.

Jak hodnotíte v Rehabilitaci Kateřina poslední měsíce?
Uzavřeli jsme jednu zásadní kapitolu – a to bylo zkvalitnění služeb. Což se nám povedlo tím, že prostory rehabilitace Kateřiny dostaly nový kabát.

Jdeme moderní cestou dopředu tak, aby bylo pro klienty zařízeno pohodlí a komfort. I prostředí vám dělá byznys a léčbu. K architektonickým změnám došlo i na úkor toho, že se ze čtyř ordinací staly tři.

Pokud mám hodnotit komplexně, mohu říci, že Rehabilitace Kateřina se za poslední roky snažila jít hodně dopředu. To znamená poskytovat 
v lepším prostředí kvalitní služby, rozšiřovat působnost, rozšiřovat ordinační hodiny.

Buďme konkrétnější: Jaké novinky jste pro klienty přichystali?
Snažíme se jít s dobou. Proto jsme prodloužili ordinační dobu na Kateřině na Teplické ulici, ordinujeme do sedmi hodin do večera. Nárůst klientů po 15. hodině je enormní, jde o trend.

Lidé v dnešní době nechtějí marodit, proto vítají možnost chodit na rehabilitaci až po práci. V sedm, v osm hodin večer. A pro mě jako fyzioterapeuta je samozřejmě lepší, když člověk, jemuž se věnuji, jde po terapii domů, kde si lehne, nebo je v klidu. Vždyť já přeci zasáhnu do jeho těla – a on má pak jít do zaměstnání? To moji práci zase zhatí. Trochu tady zkrátka boříme mýty, dokonce jsme otevřeli v REHKATU i v sobotu. A soboty jsou plné. Lidem, kteří chtějí být zdraví, je jedno, kdy jdou na fyzioterapii, nemusí to být už nutně jen ve všední den ráno.

Jaké jsou další plány? Třeba nová pobočka?
Teď hlavně musíme konsolidovat vše, co se udělalo. Za poslední roky jsme hodně investovali. Budeme sledovat, jak na to budou lidé reagovat. Plány samozřejmě jsou, ale teď na ně není ten správný čas.

Jde mi především o to, aby se po Děčíně vědělo, že je Rehabilitace Kateřina kvalitní.

Když se ještě jednou ohlédnete: Nevyšlo něco podle vašich představ?
To bych ani neřekl. Nemám nic, co by se nepovedlo. Měl jsem původně představu, že fyzioterapie na REHKATU bude fungovat bez pojišťovny a lidé budou ochotní za fyzioterapeutické služby i platit. Ve výsledku nakonec na REHKATU platí smluvní vztah se zdravotními pojišťovnami, ač jen za určitých podmínek. Ale to je dobře, služby tím získaly další rozměr a klienti jsou spokojeni!

Vy sám fyzioterapeut. Na co se specializujete?
Na sportovní zátěžové poruchy, úrazy, kolena, kotníky… Ale i akutní problémy, jako jsou třeba záda. Lidé, kteří se potřebují dát rychle dohromady, se naučili volat nám přímo.

Pro mě je důležité hlavně to, aby se vědělo o Rehabilitaci Kateřině jako celku. Já osobně jsem jen její součástí.

Mám kolem sebe výborný tým lidí, specialisty na různé problémy. Například Romana Rakušanová je snad nejvyhledávanější fyzioterapeut, má úžasně šikovné ruce. Nebo Lenka Königová, známá děčínská judistka, zase rozumí sportovním úrazům. Lenka Schlösingerová, coby specialista na dětské vývojové poruchy, je členem sdružení rodičů při Diakonii Praha. Dobrý tým je prostě základ.

Víme i o vaší specializaci na poruchy dna pánevního, močovou inkontinenci. Když k vám přijde klient – co vlastně může čekat?
Bavíme se zde o svalech. My jsme fyzioterapeuti. My se nikdy nebudeme zabývat gynekologickými obtížemi jako takovými a fušovat gynekologům nebo urologům do diagnostiky. Ale řešíme, že i v této oblasti jsou svaly, šlachy, úpony, které mají obrovský vliv na celé tělo.To je naše práce.

Co vám při práci s klientem zabere nejvíce času?
Jednoznačně edukace. Víte, my fyzioterapeuti nejsme stroje. I my máme problémy, bolí nás záda, i nás něco trápí… Jediný rozdíl je v tom, že víme, jak s tím pracovat, jak se toho co nejdříve zbavit, jak si pomoci. A to je ta edukace, to vědomí.

Nadstavba, kterou poskytujeme, je, že s člověkem rozebereme, kde jeho problém vznikl, co udělal špatně – že třeba špatně sedí, nebo si špatně lehne do vany.

Člověk si chybu třeba ani neuvědomí. A já to z něj musím dostat. Samotný zásah do těla, provedení technik, pak trvá přibližně patnáct minut. Když se mi stále člověk nezlepšuje, tak je jasné, že někde je porucha dál.

Když jsme u té vany: Poraďte, jak v ní vlastně ležet správně?
Ve vaně neležet dlouho. 
A když už, chce to hodně vody, aby  nadnášela. Dobré je podložit si záda a krk, aby tělo nebylo shrbené. Konkrétně já, když vylezu z vany, si lehnu na chviličku na koberec, abych srovnal tělo. Nechat svaly vychladnout ve správné pozici. Protože když je nahřejete, a pak se vyvalíte k televizi, jde o začátek konce. Záda si akorát zablokujete a ráno se nemůžete ani hnout.

Když vidím, jaký máte záběr, tak si na nedostatek klientů asi nestěžujete.

Určitě ne. Lidé se k nám naopak vrací. A co mě opravdu těší, jsou osobní doporučení těch, kterým jsme pomohli. Bohužel jsme se dostali i do nechtěné situace, kdy klienti musí na volný termín čekat.

Jak vytížený jste vy osobně?
Časově je to opravdu dřina. Působil jsem v Rehabilitaci Kateřina s. r. o. jako majitel, jednatel, fyzioterapeut. Jenže jsem přestal stíhat. Omezil jsem proto některé své koníčky, zrušil jsem všechna svá předsednictví ve sportovních klubech. Zapojil jsem také do řízení firmy bratra. Je to taková moje pravá ruka. Ve své podstatě jsme ale před lety vznikali podobným systémem, kdy máma předávala pravomoci mně. Já je teď postupně předávám bratrovi.