Tomáš Salov působí jako mluvčí Správy Národního parku České Švýcarsko přes deset let. „Věřím, že příroda si poradí úplně se vším,“ řekl v rozhovoru pro Deník.

Jak se dotkla karanténa a nouzový stav NP České Švýcarsko?
Asi nejznatelnější byl v prvních týdnech po vyhlášení nouzového stavu úbytek počtu návštěvníků v místech na počátku turistické sezóny, která u nás začíná zhruba kolem Velikonoc . Do oblasti nemohli přijet zejména zahraniční návštěvníci. Současně zřejmě nepřijela ani část domácích návštěvníků, zejména proto, že prakticky nefungovaly doprovodné služby jako restaurace a ubytování. Na druhé straně jsme však zaznamenali nárůst počtu některých druhů přestupků, zejména nelegální vjezdy do národního parku, parkování a táboření v lesích a na loukách a bohužel v hojné míře i rozdělávání ohňů v lese. Někteří návštěvníci si z přírody udělali doslova hospodu a asi není nutné popisovat, jak tato místa po jejich odjezdu vypadala.

Jaká opatření jste museli přijmout?
Přímo v přírodě jsme posílili strážní služby, prioritami přitom byly a stále jsou zajištění klidu pro hnízdění zvláště chráněných druhů ptáků a pokud možno bránění vzniku lesních požárů. Kvůli pokročilému suchu nakonec nezbylo než požádat pověřené obce třetího stupně o vyhlášení zákazu vstupu do lesů v národním parku, s výjimkou značených turistických cest.

Tomáš Salov

Narodil v roce 1974 a žije v Krásné Lípě. V roce 1992 absolvoval Střední průmyslovou školu strojní ve Varnsdorfu. Po studiu na Vysoké škole aplikovaných věd v německé Žitavě nastoupil dráhu překladatele se zaměřením na německý jazyk. Pro Správu NP České Švýcarsko pracuje jako tiskový mluvčí od roku 2008. Mezi jeho zájmy patří fotografování, cestování, vaření a drobné kutilské činnosti.

Jaké opravy a údržby proběhly přes zimu?
Přes zimu se podařilo především provést řadu opatření k zajištění bezpečnosti podél značených turistických cest. Do značné míry to souvisí s vývojem kůrovcové situace v národním parku. Za připomenutí stojí, že určitým břemenem našeho, stále ještě mladého, národního parku jsou zděděné stejnověké smrkové monokultury, které vlivem dlouhodobého sucha ztratily obranyschopnost vůči lýkožroutu smrkovému, lidověji kůrovci. Vzhledem k tomu, že standardní lesnické postupy boje s kůrovcem vedly ke vzniku rozsáhlých holin v národním parku, ukázalo se nakonec být přijatelnějším řešením proti kůrovci přinejmenším ve vnitřních částech parku už nezasahovat. Smrkové monokultury se proměnily ve stojící souše, které na stanovištích utváří příznivější mikroklima, než jaké vládne na holině. Současně však vyvstala nutnost přijmout přinejmenším kolem nejfrekventovanějších turistických cest opatření k zajištění bezpečnosti návštěvníků, aby nebyli ohroženi případným pádem souší nebo jejich částí. Tato opatření byla tedy letos prioritou.

Čemu dalšímu jste se věnovali?
Kromě toho probíhala běžná údržba stávající turistické infrastruktury, tedy opravy povrchů turistických cest a dalšího poškozeného turistického vybavení, obnovili jsme mostek přes Jetřichovickou Bělou v rámci chystaného znovuotevření cesty od Královského smrku k Dolskému mlýnu (dočasně uzavřena po požáru lesa v roce 2015), vytvořili jsme pískovcové schodiště k Jeskyni víl v Kyjovském údolí, a další.

Připravili jste si pro návštěvníky nějaké novinky?
Letos otevřeme nové naučné stezky Česká silnice vedoucí z Vysoké Lípy do Zadních Jetřichovic. Stezka návštěvníky provede historií této důležité cesty skrz Labské pískovce. Přibližuje její význam od střední doby kamenné až po nedávnou minulost, je zde dvanáct zastavení s informačními tabulemi, ale také hmatatelnými exponáty v podobě dřevěných soch. Předpokládáme, že nejhojněji navštěvovaným zastavením bude opravená filmová kulisa z natáčení filmové pohádky Pyšná princezna, jedná se o uhlířovu chaloupku. Další novinkou bude opravený úsek Köglerovy naučné stezky Krásnolipskem, a to konkrétně část mezi Sýrovým potokem přes vyhlídku Skalních bratří a Kyjovským hrádkem. Zde byla obnovena zábradlí tak, aby odpovídala původnímu, historickému vzhledu, na místech, která trpěla sešlapem. Byly zpevněny hrany cest a nainstalována buď kamenná nebo dřevěná schodiště. Turisté zde nově najdou další naučné prvky, jako je třeba model otisku druhohorních měkkýšů v pískovci.

Nedávno proběhlo sčítání zvěře, s jakým výsledkem?
Sčítání zvěře je nedílnou součástí managementu území národního parku. Když je zvěře moc, není to dobré pro zmlazování lesa, neboť zvěř okusem poškozuje stromky. Není ani žádoucí, aby zvěře bylo příliš málo, je přece jen nedílnou součástí našich ekosystémů. Dovolím si tvrdit, že se stavy zejména jelení zvěře v národním parku dlouhodobě daří držet na takové úrovni, aby vývoj lesa a výskyt zvěře byl v rovnováze.

V čem si myslíte, že je NP České Švýcarsko oproti dalším parkům originální, jedinečný?
Každý národní park je ze své podstaty unikátní, v Českém Švýcarsku je dle mého názoru jedinečná pestrost krajiny, v jednu chvíli jdete hlubokou roklí, abyste po pár stech metrech došli na místo, odkud vidíte na kilometry daleko do kraje, při pohledu jedním směrem vidíte stolové hory a můžete si připadat jako někde v Arizoně, pak se na tomtéž místě otočíte a můžete obdivovat kužely někdejších sopek. Tato pestrost mi přijde skutečně neobvyklá.

Aktuálně platí zákaz vstupu do některých lokalit kvůli zajištění klidu hnízdění. Jací ptáci se uhnízdili v Českém Švýcarsku?
V Českém Švýcarsku se na jaře tradičně uzavírají hnízdiště sokolů stěhovavých, čápů černých a výrů velkých. Sokolí populaci vyhubenou ve střední Evropě v sedmdesátých letech se podařilo ochraně přírody počátkem devadesátých let navrátit díky reintrodukčnímu programu. Čápi černí se do naší oblasti rozšířili spontánně a výři velcí se zde běžně vyskytovali, ale člověk jim v minulosti existenci nijak neulehčoval. Všichni tito ptáci mají společnou velkou plachost a citlivost na rušení člověkem, i jeho tichá přítomnost může být problém. Díky zajištění klidu přechodným omezením vstupu se dlouhodobě daří udržovat populace těchto ptáků v dobrém stavu, i když v případě sokolů jsme v uplynulých dvou letech zaznamenali častější problémy. Proto jsme letos výrazně zintenzivnili strážní služby v jarním období.

Lze vypozorovat stoupající návštěvnost?
Návštěvnost v národním parku prokazatelně trvale rostla od roku 2013 do roku 2019. Ale od počátku měřené návštěvnosti jsme výrazné poklesy zaznamenali v podstatě jen v letech 2010 a 2013, kdy byly povodně. Jsme zvědaví, jak se projeví koronavirová situace na letošní návštěvnosti. Zajímavé je, že návštěvnost v oblasti neroste všude stejně. Největší nárůsty jsme zaznamenali na již tak nejoblíbenějších místech, tedy v oblasti Pravčické brány a soutěsek Kamenice, řečeno obrazem, jádro národního parku se nám v hlavní sezóně přehřívá, v ostatních částech parku se lze spolehnout na stálé, případně přijatelně rostoucí počty návštěvníků. Problémem je spíše velký automobilový provoz na úzkých silničkách okolo národního parku a v obcích na jeho hranici.

Roste zájem o ekologickou výchovu ze strany školy a kroužků?
Pokud jde o ekovýchovu, zájem ze strany škol je značný, každoročně realizujeme množství vzdělávacích programů a přednášek. Vedeme i přírodovědné kroužky, dříve jedenkrát v týdnu, nyní už třikrát.

Jak se za dobu vašeho působení v NP České Švýcarsko proměnil váš přístup k přírodě?
Od roku 2008, kdy jsem na správu národního parku nastoupil, se můj pohled na přírodu a krajinu rozvinul od obdivu a fascinace krásou do vnímání hlubších souvislostí a vztahů. Žijeme v době, kdy se jako lidé prakticky ke všemu chováme industriálně a díky tomu se svět skutečně před očima mění, v podstatě denně něco ztrácíme. Je to smutný pohled, ale nic se nemění na mé důvěře k přírodě, že si poradí úplně se vším.

Co máte na své práci nejraději?
Konkrétně moje práce mi dává možnost ukazovat lidem, jakou moc mají při utváření svého prostředí. Dnes je utváříme tak, že nejsme s výsledkem spokojeni a tak utíkáme do národních parků konzumovat zážitky z přírody asi tak jako na nákup do obchodního domu. Chráněná území ale mnohem více mohou posloužit jako inspirace, jakým směrem rozvíjet naše lidská sídla, abychom se v nich cítili dobře.