Přibližně stovka posledních párů sýčků obecných nyní zbývá v České republice. V jádrové oblasti výskytu sýčků, jíž jsou severní Čechy, letos odborníci z České společnosti ornitologické a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR napočítali 95 mláďat této malé sovy. Na Děčínsku však ani jedno.

Značná část populace tohoto kriticky ohroženého ptáka hnízdí právě v Ústeckém kraji. Jedním z hlavních důvodů je to, že se jedná z velké části o bezlesé území se značným podílem zemědělské krajiny. „Další faktor představuje počasí, jedná se o poměrně teplou a suchou oblast,“ vysvětlil hlavní koordinátor ochrany sýčků Martin Šálek.

Tento rok vyvedli sýčkové v kraji minimálně 95 mláďat, což je o třetinu víc než loni. Jedná se o dobrou zprávu, ale až následující roky ukážou, jaký vliv měl letošní rok na celkovou populaci sýčků v Česku. Pomoci s tím mají i ornitologické kroužky. „Letos jsme okroužkovali 81 mláďat, což je historicky nejvyšší počet. Díky kroužku zjistíme, jak je daný sýček starý, kde se narodil a jak daleko od místa svého narození si našel nové teritorium,“ upřesnil terénní pracovník ochrany sýčků z České společnosti ornitologické Miroslav Bažant.

Jiná situace je na ale Děčínsku. Ještě před pár lety hnízdili přímo na panelákových sídlištích v Děčíně. „S postupující vlnou zateplování se však počet hnízdících párů zmenšoval a teď to vypadá, že už tu žádní sýčkové nejsou,“ posteskl si Šálek. Podobný osud postihl tyto malé sovy i na sídlištích Špičák a Sever v sousední České Lípě.

Sýček obecný (Athene noctua) je malá sova velikosti hrdličky. Shora je hnědošedý s velkými světlými skvrnami. Charakteristická je pro něj také velká hlava se široko od sebe posazenýma žlutýma očima. Jeho přítomnost prozrazuje pro něj typické houkání, které se dá přepsat jako „půjď“. Vyskytuje se v (polo)otevřených biotopech, v západní a střední Evropě je to především zemědělská krajina. V České republice je vázán prakticky výhradně na hospodářské budovy, které mu poskytují místa vhodná pro hnízdění a zároveň jsou nedaleko od pastvin, kde loví potravu – drobné obratlovce a také větší bezobratlé živočichy, které loví vyhlížením z posedu. Je stálý, věrný svému hnízdišti a má relativně malé domovské okrsky. Ještě na začátku 20. století býval sýček naší nejrozšířenější sovou, nyní je na pokraji vyhynutí. Za posledních 20 let se jeho počet snížil o 94 % na zhruba 100 párů.

Nezateplené panelové domy s větracími otvory pod střechou pro ně představovaly ideální hnízdiště. Aktuálně lze sýčky obývající prostředí větších měst najít v Teplicích či Ústí nad Labem.

Jednoho sýčka obecného mají i v děčínské zoologické zahradě. „Kromě parků sadů a alejí obývá i hřbitovy, kde je možné slyšet jeho houkání. Vinou toho byl spojován s předzvěstí smrti či něčeho špatného. Odtud známe lidské ohrazení nesýčkuj,“ podotkla mluvčí zoo Alena Houšková.

Nadbytek potravy

Ornitologové dnes spolupracují se zoologickými zahradami napříč republikou v koordinovaném vypouštění sýčků. „Když se to dělo nahodile, často ve volné přírodě nepřežili či byli geneticky příbuzní,“ řekl Šálek.

Jedním z důvodů, proč se sýčkům letos tak dařilo, je podle ornitologů přemnožení hraboše. „Sýčci běžně mívají 3 až 5 mláďat, ale my jsme letos objevili 5 snůšek se 6 mláďaty a 1 snůšku se 7 mláďaty. Při kontrole budek jsme zjistili, že sýčci měli velké zásoby hrabošů. V jedné budce jsme jich napočítali dokonce 21,“ uvedl Bažant.

Z přemnožení hrabošů se ovšem neradují zemědělci, jelikož hlodavci jsou schopní zničit až 30 % úrody. Přežívají především v místech, kde se neprovádí kultivace, ať už se jedná o trvalé travní porosty či škarpy.

S tímto problémem bojují zemědělci po celém kraji. Náhradu újmy za ztížení hospodaření mohou zemědělci žádat od státu prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny.