Relativní vlhkost v půdě pod deseti procenty, vítr mezi 10 až 12 metry za vteřinu, nízká vlhkost dřeva, velmi vysoké teploty. To byly hlavní faktory, které stály za překvapivě rychlým rozšířením letního požáru v Českém Švýcarsku. I kvůli změně klimatu a rostoucím průměrným teplotám, které za posledních třicet let stouply v porovnání s předchozím obdobím o 1,2 stupně, riziko velkých lesních požárů ve střední Evropě neustále roste.

„Měření přímo z území zasaženého požárem ukazují, že extrémně nízká vlhkost půd na holinách podporovala šíření požáru,“ říká Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd a z České geologické služby, který stál v čele téměř dvacetičlenného týmu expertů. Ti měli za úkol vyhodnotit faktory ovlivňující vznik a šíření požáru v národním parku. Při zpracování studie se opírali také o zkušenosti ze zahraničí a jako konzultanty si přizvaly i dva odborníky z US Forest Service ze Spojených států. Právě v této zemi se pravidelně potýkají s obrovskými požáry, jejichž rozsah je řádově větší, než byl ten při požáru v Českém Švýcarsku.

Rychle a hodně vs pomalu a méně

Samotný požár mělo na svědomí pravděpodobně zapálení větší intenzity, ke kterému došlo dlouho před prvním zaregistrováním požáru 24. července ráno. Při zpracovávání studie si odborníci detailně prošli území zasažené požárem a zkoumali, jak se oheň na různých místech choval. Na základě nasbíraných dat potom modelovali jednotlivé situace. Podle Hrušky nebylo možné za daných podmínek jednoduše šíření požáru zabránit.

Požár v Českém Švýcarsku. Ilustrační foto
Stát pošle obcím, jejichž hasiči zasahovali ve Hřensku, dalších 15 milionů

„Zásadní je výsledek simulace, ve kterém jsou plochy souší nahrazeny po kůrovcové epizodě holinami, které by vznikly, kdyby došlo k vyklizení veškeré dřevní hmoty a na území byl travino-křovinový a travní typ vegetace. Hoření by na holinách probíhalo s podstatně vyšší rychlostí a intenzitou a je otázkou, nakolik by se podařilo takový požár vůbec dostat pod kontrolu,“ uvádí Jakub Hruška s tím, že by se požár pravděpodobně rozšířil na větší plochu, než tomu skutečně bylo. Tedy více než tisíc hektarů jen na českém území. Pravděpodobně by ale v takovém případě trval kratší dobu. Loni v létě hořelo téměř tři týdny, další tři týdny stovka hasičů dohlížela na celé zasažené území a vyhledávala případná skrytá ohniska.

Vědci simulovali i zcela hypotetickou variantu, ve které by požár zasáhl zcela zdravé smrkové porosty. V takovém případě by se pravděpodobně, i díky pomalejšímu větru, šířil pomaleji a zasáhl by menší území. Změnilo by se to ve chvíli, kdy by došlo ke korunovému šíření. V takovém případě by byl požár výrazně rychlejší a ničivější, než jak tomu bylo ve skutečnosti.

Požár značně poničil Edmundovu soutěsku. Ilustrační foto
Do Českého Švýcarska míří po požáru první peníze, opraví přehradu nebo soutěsky

Odborníci zkoumali nejen rychlost šíření požáru, ale rovněž sílu hoření. Tedy v jaké intenzitě a za jakých teplot v jednotlivých typech vegetace hořelo. „Největší síla hoření byla dosahována v dospělých smrkových lesích odumřelých v důsledku recentní gradace lýkožrouta smrkového, nejnižší síla hoření byla dosahována v dospělých bukových lesích,“ píše se ve zprávě, kterou má Deník k dispozici.

Ve všech vegetačních a porostních typech a při všech dosahovaných silách hoření zůstala v ekosystému významná část ohněm přímo nezasaženého nadložního humusu. S vysokou pravděpodobností se tak zachovala část semenné banky pro následnou regeneraci lesa. To by mělo v příštích letech umožnit nejen rychlou obnovu bylinného patra, ale také samotného lesa, kde by se jako pionýrské stromy měly objevit břízy, osiky, vrby jívy nebo borovice.