Úředníci na ministerstvu práce a sociálních věcí, ale třeba i na krajských úřadech zřejmě patří k té šťastnější části tuzemské populace. Překypují zdravím a totéž určitě platí i o jejich rodinách. Nepotřebují žádnou sociální péči a předpokládají, že se bez ní obejdou i v budoucnu. Nejspíš i proto sociální služby podporují způsobem, který pro mnohé poskytovatele představuje existenční hrozbu.

„Těžko budeme několika desítkám uživatelů našich služeb vysvětlovat, že pokud nenastane nějaký zásadní obrat ve způsobu financování, v únoru příštího roku právě kvůli nedostatku prostředků končíme a naši klienti si budou muset hledat zajištění dosavadní péče jinde. Protože ale podobné existenční potíže hrozí i dalším poskytovatelům, dost těžko budou zajištění náhradní péče shánět,“ tvrdila šéfka děčínské Agentury osobní asistenční služby Eva Zaiptová.

Fialovorůžový župánek si tentokrát oblékla coby symbol generální stávky nazvané Bed in (V posteli), ke které se včera připojily i neziskové organizace poskytující sociální služby na Děčínsku. Mnozí jejich zástupci na netradičně pojatou tiskovou konferenci v sídle občanského sdružení Slunečnice dorazili i v pyžamech. Společně se pak zamýšleli nad tím, proč stát nalévá miliardy do rozvoje a stabilizace ústavních zařízení a naopak neziskové organizace dusí stále větším škrcením dotací a ignorováním výzev ke spolupráci. Z ministerských ani krajských úředníků nikdo nepřišel, omluvili se.

„Z ministerstva práce a sociálních věcí se stala nedobytná bašta a tamní mocipánové si dali špunty do uší, aby neslyšeli, že se děje něco špatného. Jakoby někdo chtěl naznačit, že lidi staré a nemohoucí a nebo naopak mladé, ale bez rodičů, lidi vážně nemocné či zdravotně a tělesně postižené je potřeba znovu zavřít do ústavů na odlehlých místech. Přísně tak, jako tomu bývalo kdysi,“ rozčiloval se místopředseda děčínské Slunečnice Martin Zíka.

Zpráva o úspěšném dotačním řízení a poskytnutí finančních příspěvků je vždy dobrou informací. Jenže takové zvěsti by neměly přicházet až pár dnů před koncem roku.

„Osmého prosince jsme se dozvěděli, že peníze dostaneme. Jenže jednak slibovaných dvě stě padesát tisíc korun na kontě zatím nemáme, ale zároveň víme, že je musíme ještě letos utratit. Přitom bychom ty finance potřebovali zejména v první polovině roku, kdy někteří naši zaměstnanci vůbec nedostávali proplácenou mzdu,“ posteskla si nad zmatečným úřednickým dotačním molochem vedoucí děčínského Křesťanského společenství Jonáš Šárka Malevičová. Věří , že ministerstvo povolí přesun peněz do dalšího roku. Pokud se tak nestane, hrozí omezení poskytovaných služeb v takzvaném denním nízkoprahovém centru, které se stará mimo jiné i o bezdomovce.

Podobné těžkosti musí řešit i další neziskovky. „Jsme ve stejné situaci. Teď máme slíbený půlmilion a vždy na začátku roku bojujeme s nedostatkem peněz. Některé služby nesmíme vůbec zpoplatňovat, ale dotaci dostaneme buď pozdě a nebo vůbec ne,“ poznamenala vedoucí centra sociální rehabilitace děčínské Slunečnice Ivana Fryčková.

Na zachování některých sociálních služeb přispívá i Děčín. „Je to podpora v rámci finančních možností města. Nemůžeme tady suplovat roli státu nebo krajské samosprávy. Když z městského rozpočtu poskytneme větší část peněz právě na sociální oblast, nebudeme moci ty prostředky zase vynaložit na jiné účely a potřeby,“ vysvětloval náměstek děčínského primátora Miroslav Samler.

Jednu ze svých nejstarších klientek má děčínská Agentura osobní asistenční služby v Křešicích. „Už tři roky jsem ležící bezmocnou klientkou a kromě víkendové a další pomoci rodiny jsem celou tu dobu závislá na péči osobní asistentky. Vůbec nevím, co bych si počala, kdyby tahle služba zkolabovala kvůli nedostatku financí,“ s těžkým srdcem popisovala svoji životní situaci pětaosmdesátiletá Anna Appltová. Po zlomení dvou obratlů při převozu sanitkou má ochrnutou páteř. Chodit může jen o holích a to ještě s pomocí druhé osoby.