Státní zástupci: Vraždy teď mají jiné motivy než v 90. letech. Jsou i náhodné

Výbuch násilné trestné činnosti v tomto roce by mohl svádět k analogiím s divokými 90. lety, podle státních zástupců jsou ale příčiny jiné. „Motivací zločinců bylo často odklidit svědky či bílé koně. Nyní jde spíše o emotivní výstupy, často v nezdravém, krachujícím vztahu,“ popisují Kadlček s Andělem.

O kriminalitě píšeme často, čtenáře nejvíc zajímají vraždy. Těch je přitom ve "vašem revíru" k tomuto datu letos už víc než za celý minulý rok. Čím to je?
DA: Nejsme schopni říct, proč za prvních sedm měsíců došlo v severních Čechách k tolika vraždám, nebo pokusům o ně. V řadě případů jde o impulzivní jednání, kdy to pachatel udělá bez rozmyslu, bez přípravy… Máme tady i náhodné vraždy, kdy se pachatel s obětí vůbec neznali.

Bohumil Kotas: Zločin na severu v devadesátkách nebyl příliš organizovaný

Vracíme se do 90. let, kdy byla násilná trestná činnost také vysoká?
RK: Ta ale tehdy byla spojená především s velkými přesuny majetku a kapitálu. Motivací zločinců bylo často odklidit svědky či bílé koně. Nyní jde spíše o emotivní výstupy, často v nezdravém, krachujícím vztahu. Vražd nebo pokusů o ně se v současnosti dopouštějí i velmi mladí lidé, ale ani to nelze označit za trend. Určitá míra trestné činnosti u mladistvých u nás byla vždycky.

Mají soudobí vrazi alespoň něco společného, nebo přinejmenším část z nich?
RK: Někteří pachatelé vyrostli ve velmi špatných rodinných a sociálních poměrech, bez dospělých vzorů, nikdy nepoznali lásku, jen šikanu a ústrky. Jejich možnost spořádaného života je potom velice omezená. U pachatelů sexuálně motivovaného násilí zjišťujeme, že část z nich byla v minulosti, mnohdy v dětství, sama obětí sexuálně motivovaného násilí.

Někteří naši čtenáři hodnotí obvyklé tresty za vraždu jako nízké. Co byste jim vzkázali?
RK: Žalobce při navrhování a soud při ukládání trestů hodnotí řadu věcí. Nižší tresty obvykle dávají pachateli, který má potenciál vrátit se do společnosti. Ta má na tom mít zájem. Ne na tom, aby byl zločinec enormní dobu v nápravném zařízení, nebo aby se do něj pořád vracel.

K domácímu násilí dochází průřezově celou společností, říká policista z Ústí

Setkáváme se i s druhým extrémem. Několik lidí v severních Čechách čelilo hrozbě až deseti let vězení za komentář na facebooku k článku o teroristickém útoku.
RK: Veřejnost nebyla připravená, že pokud jde o schvalování teroristického útoku, může být tak vysoký trest prakticky jen za pár písmenek na webu. Soudy ale v těchto případech vždy ukládaly podmíněné tresty – dle mého soudu adekvátní situaci. Rozumně reflektovaly, že to zpravidla nebyly nebezpečné komentáře, směřující k tomu, že se něco takového bude dít i u nás. Jde tak spíš o deklaraci, že takové jednání je už za hranou, že je trestné.

Má ale být trestní sazba za podporu terorismu vůbec tak vysoká? Jednomu obžalovanému, který nakonec vyvázl s podmínkou, zničila život během dvou let vyšetřování pouze představa takového trestu.
DA: Může to vyvolávat otázku, jestli není čas naformulovat skutkovou podstatu, postižitelnou mírněji. Nebo nadefinovat ustanovení do několika odstavců se základní skutkovou podstatou a s kvalifikovanými skutkovými podstatami. Aby zákon odrážel, co společnost chce stíhat a odsuzovat a jak to chce trestat. To je ale obecná otázka trestní politiky, o které se dlouhodobě říká, že ji od 90. let stát nebyl schopen nastavit jinak. Je tam deficit, to cítíme všichni.

Naše věznice jsou přesto plné i bez lidí, podporujících terorismus. Neměla by to být motivace více ukládat alternativní tresty, třeba peněžité?
RK: V severních Čechách je jich málo. Odpovídá to tomu, že je tu obrovské procento lidí v exekucích. Peněžité tresty by tu málokdo zaplatil. V sousedním Německu je přitom 85,5 procenta peněžitých trestů. I tam jsou ale ne vždy vymahatelné. My usilujeme o zvýšení četnosti ukládání peněžitých i jiných alternativních trestů, avšak musí pro to být vhodný případ. Pakliže určitá osoba soustavně páchá trestnou činnost, vykoná nepodmíněný trest a okamžitě začne páchat znovu, mnoho důvodů a možností pro uložení alternativního trestu nenajdete. Musí být zachována důvěra veřejnosti ve vymáhání spravedlnosti. To je základní předpoklad právního státu.

Vraždí, znásilňují, loupí. I mezi českými dětmi jsou tisíce zločinců

Jak tedy na přeplněné věznice?
RK: V kontextu ostatních států Evropské unie je máme skutečně velmi plné a není to hodnoceno zrovna kladně. Bohužel stát zatím nenašel nástroj trestní politiky, aby se větší procento vězňů zapojovalo zpět do společnosti a aby nerecidivovali. Pokud někdo šel „sedět“ v 98. roce a vyjde v roce 2016, setkává se se světem, který je úplně jiný. To člověk nemůže zvládnout. I proto vidíme šanci ve změně koncepce práce s lidmi ve věznicích. A v sociální práci s vystupujícími odsouzenými, aby byli připraveni na život venku.

Není moc známo, že severočeská justice zahrnuje i státní zastupitelství a soudy Libereckého kraje…
RK: Ano, s výjimkou Semil, které patří už pod východní Čechy, to kopíruje starší správní dělení, staré velké soudní kraje. Bohužel se potom všechno špatně přepočítává na počet obyvatel v kraji. Přitom policejní ředitelé jsou tu dva. Někteří jiní krajští státní zástupci v Česku musejí spolupracovat se třemi až čtyřmi policejními řediteli.

Co trápí severočeské státní zastupitelství v personální oblasti?
RK: Procházíme těžkou generační obměnou. V řadě okresů končí ti nejzkušenější, chybí nám generace kolem 50, 60 let, lidé, kteří mají ještě drajv, zkušenosti a nadhled. Je to i tím, že na začátku 90. let spousta státních zástupců skončila, někteří i kvůli komunistické minulosti. Noví absolventi práv k nám potom příliš často nepřicházeli. Byl boom advokacie, spojený s četnými restitucemi. Státní sektor nebyl příliš atraktivní, ani moc dobře finančně ohodnocený. Nové státní zástupce nabíráme velmi těžko i teď, když už je to jinak.

Devadesátky? Úspěch v boji s kriminalitou byl slabý, vzpomíná státní zástupce

Plán na celý váš kraj je celkem 167 státních zástupců. Jak celý ten aparát držíte v chodu, když zákonitě stále někdo odchází?
DA: Prakticky pořád hledáme lidi. Naštěstí máme systém výchovy právních čekatelů. V severních Čechách máme tabulky pro třináct čekatelů. Obvykle spolupracujeme alespoň s deseti čerstvými absolventy bez tří let praxe. Moc si to chválíme. Čekatelé jednak uleví od rutinnější práce našim státním zástupcům, kteří jim mohou svěřit jednodušší úkony. A hlavně můžou plynule naskočit do funkce. Pro nás je to větší jistota, než když k nám má nastoupit někdo úplně zvenčí.

Myslíte si, že si lidé v Česku justice váží?
RK: Důvěra ve stát, například v porovnání s Německem, je u nás malá. Lidé u našich soudů víc kverulují a urážejí státní zástupce. Souvisí to i s tím, že se potýkáme s rozvratem hodnot. Dnes se šíří, že každý může mít svůj názor. Názor se ale zaměňuje za pravdu. To je pro mě neakceptovatelné – pokud se nějaké tvrzení rozchází s realitou, nemůže být prezentováno jako pravdivé nebo že na něj má někdo právo, když je to jeho „názor“. Je to vždy nepravdivá informace. Obávám se, že v této oblasti čeká společnost mnoho výzev. A abych se vrátil k tématu. Na krajském státním zastupitelství máme řadu zkušeností s tím, jak funguje justice v zahraničí. A tak víme, že tady v Česku justice nefunguje vůbec špatně. A to i oproti některým západním státům Evropské unie.

S kolegy v zahraničí přicházíte do styku při mezinárodní justiční spolupráci. Co si pod tím má laik představit?
DA: Řada našich zahraničních partnerů provádí trestní řízení, ve kterém od nás potřebují výkon právní pomoci na našem území. Například kolegové v Drážďanech vyšetřují drogovou kauzu s provázaností na české území a potřebují k ní například vyslechnout nějakou osobu, udělat domovní prohlídku či zajistit majetek. Takových a jiných úkonů pro justiční orgány jiných států vyřizujeme 300 až 350 ročně. Nebo je náš občan v cizině odsouzen k trestu vězení. Obvykle ho tam nechtějí živit. Tehdy jsme účastni řízení před soudem, v němž se rozhoduje o uznání tohoto cizozemského rozsudku a tom, že trest jím uložený bude vykonán v České republice. Nebo v našem kraji zadrží osobu, na kterou jiný členský stát Evropské unie vydal eurozatykač. Provedeme předběžné šetření. Soud poté rozhodne o tom, zda se taková osoba vydá do jiného členského státu, a pokud ano, je expedována z České republiky. Ročně se to týká kolem 60 lidí. A naopak zajišťujeme podobné věci směrem od nás ven. Máme desítky věcí ročně, kdy potřebujeme něco po kolezích v cizině.