Systém řešení nouzových stavů je nastaven dobře. Jen se jím nikdo, alespoň zpočátku, neřídil. Shodli se na tom starostové, kteří se sešli na prvním ponouzovém jednání Sdružení pro rozvoj Šluknovska. Obce tak často musely problémy související s epidemií řešit za stát.

Potíže byly podle předsedy Sdružení pro rozvoj Šluknovska a starosty Krásné Lípy Jana Koláře především v prvních dvou týdnech. „To nás stát doslova nechal na holičkách. Nefungovalo prakticky nic, obce si navzájem musely vypomáhat, neměli jsme prakticky žádné informace,“ prohlásil Kolář.

Nedostatků bylo ale mnohem více. Stát například posílal zdravotnický materiál nebo dopisy lékařům, kteří už praxi nevykonávají. Nebo dokonce i těm, kteří už nežijí. Problémy byly také na hranicích, kam stát poslal policii a armádu. Jejich příslušníci byli v prvních dnech téměř bez jakéhokoliv zabezpečení. Například ve Varnsdorfu jim museli na hranice přivézt karavan, aby se měli kde schovat, případně si ohřát jídlo. Město muselo zajistit také toalety. Podobná situace byla i v sousedním Rumburku. V prvních dnech města na hranicích žádné požadavky od státu nedostala, starala se o ochranu hranic ze své vlastní iniciativy. O kontrolách na hranicích a o jejich uzavření totiž vláda rozhodla narychlo.

„Vojáci samozřejmě vybavení byli. Poskytovali jsme jim drobnosti, jako jsou například stany přímo na hranicích. Bylo potřeba sehnat také toalety, sehnali jsme někoho, kdo jim bude vařit, zajistili jsme jim ubytování ve škole,“ přiblížil rumburský starosta Lumír Kus.

Podle varnsdorfského místostarosty a tamního šéfa krizového řízení Jiřího Suchardy nebyl ale problém v systému. Ten je podle jeho slov nastavený dobře. „Problém byl v tom, že se nikdo nastavených pravidel nedržel,“ uvedl Sucharda. Velkou část problémových situací se tak podařilo vyřešit jen díky improvizaci místních samospráv, kterým pomáhali například dobrovolní hasiči, pomocnou ruku přiložili i řadoví obyvatelé.

S podobným problémem se obce na Šluknovsku setkaly i při řádění vichřice Herwart před dvěma a půl lety. Také tehdy si stěžovaly na to, že řada postupů při krizovém řízení nefunguje. Sepsaly proto ty nejzásadnější problémy, které se postupem času podařilo odstranit. Což se pak prokázalo při několika dalších větrných smrštích. Stejně chtějí obce ze severní části okresu Děčín postupovat i nyní. Tehdy i letos šlo o situaci, se kterou se dříve nesetkaly. „Domluvili jsme se na pracovní schůzce, na které se za dva týdny sejdou krizáci. Dáme dohromady všechny naše výtky a možná řešení. Pošleme je na kraj a ministerstvo vnitra,“ nastínil postup Sucharda s tím, že takový výstup by mohl mít větší váhu. Na výtky samospráv podle něj nikdo příliš nebere zřetel.

„Jsme jeden z nejlépe připravených států na krizi. Když se to spustí. Jenže ono se to nespustilo,“ dodal Sucharda. Za jeden z největších problémů považuje to, že od první chvíle vyhlášení nouzového stavu nebyl svolán ústřední krizový štáb v čele s ministrem vnitra, tak jak předpokládá zákon.