Koupi nádraží schválili zastupitelé v březnu 2022, pořídili jej pro město za přibližně tři miliony korun. Do majetku si jej Varnsdorf převzal až tento týden. Převod brzdil postup při prodeji majetku Správy železnic, který vždy musí ministerstvo dopravy předložit na jednání vlády.

„Dnes jsem podepsal za město Varnsdorf předávací protokol a obdržel klíče. Věřím, že koupě nebyla marná a najdeme pro ni smysluplné využití,“ řekl tento týden varnsdorfský starosta Jan Šimek. Město chce co nejdříve dům vyčistit, vykácet okolní nálety a domluvit se s majitelem návěsu, který v této lokalitě překáží, aby si jej odvezl. Samozřejmostí je také bezpečnostní zajištění a pojištění. Zároveň si město nechalo zpracovat stavebně technické posouzení, aby vědělo, v jakém stavu se budova nachází.

Co přesně s nádražím Varnsdorf udělá, zatím není jasné. Jedním z důvodů, proč se k jeho koupi před dvěma lety zastupitelé rozhodli, byly obavy, aby jej nekoupil spekulant či obchodník s chudobou. Budova je totiž vedená jako obytná. „Rádi bychom ji využili pro turistický ruch. Aby zde bylo zázemí pro cestující v podobě malé čekárničky a nápojového automatu. Uvažujeme také o tom, že by zde byla stálá expozice Bjarnata Krawce (Bjarnat Krawc byl lužickosrbský hudební skladatel a sbormistr – pozn. red.). Žádnou lužickosrbskou expozici totiž ve městě nemáme,“ předestírá možné využití nádražní budovy Sucharda.

Josef Hambálek při projednávání radarové kauzy z Varnsdorfu, 9. ledna 2024.
Radary: Byl jsem v cizině, o dění na městě jsem nekomunikoval, hájí se Hambálek

Nabízí se také možnost, že by zde měla sídlo místní akční skupina a zároveň zde zřídila coworkingové centrum. Na jedné z kolejí, která by již nebyla připojena k železniční síti, by pak mohl být odstavený vagon. Uvažovalo se také o tom, že by z nádraží Varnsdorf udělal ukázkový dům, jak podobnou stavbu adaptovat pro potřeby 21. století a jeho přebudování na pasivní budovu. To by ale bylo natolik finančně náročné, že radnice tuto variantu zavrhla.

Budova druhého varnsdorfského nádraží slouží téměř 150 let. V roce 1873 dobudovala a otevřela společnost Jiholužické dráhy železniční spojení z již existující trati v Žitavě do Seifhennersdorfu vedoucí přes Varnsdorf. Protože starší hlavní stanice s názvem Warnsdorf Nordbahn patřila České severní dráze, postavila si Jiholužická dráha zhruba dva kilometry od hlavní stanice svoji vlastní budovu nádraží s názvem Warnsdorf Lausitzer Bahnhof, později Altwarnsdorfer Bahnhof.

Nádraží bylo otevřeno v září roku 1876, kdy do Varnsdorfu přijel saský osobní vlak s hosty. Na základě smlouvy zde jezdily saské vlaky bez celních formalit s tím, že se na nádraží nesmělo nastupovat nebo vystupovat. Na trať byly vypravovány převážně nákladní vlaky s uhlím, případně vlaky smíšené.

Bruslení na venkovním kluzišti v Dolní Poustevně.
Bylo to několik nocí s hadicí v ruce, ale výsledek super. Dolní Poustevna bruslí

Po roce 1918 přebraly správu místních tratí Československé státní dráhy. Úseky k německým hranicím přešly pod správu ČSD až po druhé světové válce.

„Pravděpodobně díky špatnému překladu došlo po druhé světové válce ke zkomolení prvorepublikového názvu Nádraží Starý Varnsdorf, a došlo k zažití nového pomístního názvu – Varnsdorf Staré nádraží neboli Starák,“ vysvětlil původ dnešního názvu mluvčí varnsdorfské radnice Tomáš Secký.