„Život v Krušných horách byl odedávna těžký. Kdo hory nemiloval, ten odsud dříve nebo později odešel,“ píše se v knize Chaloupky. Její autor Štěpán Javůrek na několika stovkách stran přiblížil už tisícům čtenářů strhující příběhy českých i německých hrdinů z pohraničí poznamenaných válečnými událostmi. Když 33letý Chodovan vydal knihu loni na podzim vlastním nákladem, netušil, jaký hlad po ní bude. Úspěchu začínajícího spisovatele si potom všimli ve velkém nakladatelství MOBA a titul nyní znovu vydali. Na podzim vychází další autorův román Nebe nad Perninkem.

Úspěšná prvotina se odehrává převážně v dnes neexistujících obcích Chaloupky a Jelení na Karlovarsku, několik kilometrů od hranice s Německem. Po válce byly tyto obce vysídleny a přes určité pokusy o dosídlení se už k druhému životu nevzpamatovaly. Zbytky větší z vesnic Jelení dokonce v 60. letech vojáci srovnali se zemí, aby tu mohl nerušeně probíhat Závod míru.

Životní pouť autora vedla
skrz severozápad země

Štěpán Javůrek se narodil v roce 1987 v Ústí nad Labem. Později se jeho rodina přestěhovala do Chomutova. V roce 2013 se usadil v Chodově nedaleko Karlových Varů, kde dosud žije se svou manželkou. Pracuje ve strojírenství. Mimo mnoha koníčků je také veřejně činný. Je členem komise pro cestovní ruch a UNESCO Krajského úřadu Karlovarského kraje. Na 8. místě kandiduje v nadcházejících parlamentních volbách za hnutí STAN v Karlovarském kraji.

„Tehdejší režim si nepřál, aby závodníci, jejich doprovod i diváci u obrazovek viděli, že trasa vede vysídlenými vesnicemi,“ vysvětluje Javůrek. Ten na obou dvou místech, kde tu a tam zbyly ruiny původních stavení, čerpal energii k psaní knihy.

V té vycházel z obecně známých historických reálií. Smyšlené hrdiny nazval jmény lidí, kteří v zaniklých obcích Krušných hor skutečně žili. Jména našel v databázi rodáků na německých internetových stránkách. „Chápal jsem to jako vyjádření úcty lidem, že ta jména vrátím zpátky do míst, odkud museli jejich nositelé po roce 1945 odejít,“ líčí spisovatel. Čtenáře na jeho knize zaujme nejspíš hlavně strhující příběh lásky, vášně i tragédie ústřední dvojice, Čecha Floriána a jeho milé Němky Rity.

Chaloupky se odehrávají v 1. polovině 20. století. Rodák z Ústí v nich ukazuje i to, jak někteří dřívější sousedé odlišných národností v pohraničí neváhali „řešit“ osobní animozity politicky, když se v Sudetech ve 30. letech naplno rozhořel ideologický boj mezi Čechy a Němci. „To ale funguje napříč dobou, i dnes. Nacionalistické půtky jsou druhotné, původní problém mezi lidmi vzniká jinde,“ míní autor a dodává, že si jednotlivci mezi Čechy a Němci na druhou stranu byli schopni i během nejintenzivnějšího soupeření pomoct.

Javůrek měl příběh Chaloupek v hlavě dlouhá léta. Během nich několikrát knihu rozepsal. Nakonec mu její dokončení trvalo jen 4 měsíce. „Psal jsem si příběh pro radost, neměl jsem od toho žádná očekávání,“ tvrdí autor. Po prvních 300 kusech pro přátele se loni jen zaprášilo. Na tři tisíce dalších knih z několika vlastních dotisků se rozprodalo po lokálních infocentrech i obchodech autorových známých. Letos na jaře se spisovatel dohodl s nakladatelstvím MOBA, které teď v srpnu uvedlo knihu na trh druhým vydáním. Spoustou nadšených čtenářů prověřený román tak lidé konečně seženou v knihkupectvích po celé zemi.

V brněnském nakladatelství také na podzim vyjde už dopsaný druhý román Štěpána Javůrka. V knize Nebe nad Perninkem se oproti Chaloupkám ocitneme ve žhavé současnosti. „Je to příběh dvou lidí, které potkaly životní kotrmelce asi jako každého z nás,“ naznačuje autor. Talentovaný lékař, který se v Praze propije na životní dno, se pokusí znovu rozjet kariéru v malém městečku v Krušných horách. A tady se také potká s osudovou láskou.

Ukázka z knihy
… Šli lesem, proti proudu Rolavského potoka, prodírali se kupředu a Rita začala tušit, kam vede jejich cesta. Obešli Rolavský rybník a po úzké stezce se dostali až ke svému místu. Tam nad Sauersack. Ke své vyhlídce. Posadili se na místo, kde tak často a rádi sedávali. Slunce ozařovalo oblohu nádhernými červánky a oni mlčky pozorovali tu krásu. Bylo to tak úchvatné, že neměli slov. Nemohli být více šťastnější, než právě teď. Přišlo jim, že to celé nakonec přeci jen mělo smysl. „Tady jsem si kdysi slíbil, že si tě jednou vezmu,“ pošeptal jí Florián. „A já jsem právě tady věděla, že tě doopravdy miluji,“ dodala. „A protože své sliby plním, chtěl bych ti něco říct.“ Překvapeně se na něho podívala. Vytáhl z kapsy dva malé kamínky na kožených šňůrkách. „Nemohu tě sice pojmout za ženu před Bohem, ale moje srdce ti patří. Tak bych si tě chtěl vzít alespoň před zraky přírody tady na tom místě.“ Pověsil jí pak na krk kamínek, který pocházel z jejich hor, a sám si navlékl ten svůj. „Tyhle kamínky patří k sobě jako my dva. A dokud je budeme nosit, budeme svoji. Ať se s námi stane cokoliv.“ Pak ji dlouze políbil a vzájemně si slíbili věrnost. Psalo se léto 1929 a vypadalo to, že štěstí nemůže jejich životy již nikdy opustit…