Sestra smrt. Takovou přezdívku si vysloužila zdravotní sestra, jež měla otrávit draslíkem šest pacientů rumburské nemocnice. Známou kauzu zpracoval spisovatel ze severu Čech Daniel Petr. „Rád píšu o místech na Děčínsku. Jsou skutečnou líhní příběhů, po kterých prahne každý autor,“ říká autor knihy s příznačným názvem Sestra smrt.

Proč jste se rozhodl zabývat právě tímto případem?

Jde o silný příběh s mnoha nezodpovězenými otázkami, který se navíc odehrál ve městě, kde jsem strávil spoustu let. Lákala mě možnost doplnit to, co v médiích chybělo a co už se pravděpodobně od aktérů případu nikdy nedozvíme, ať už jde o samotnou zdravotní sestru, o lékaře, který ji „odhalil“, o ředitele nemocnice, s nímž byl tehdy na nože, nebo o policejní vyšetřovatele. Jakou měli ke svému jednání motivaci? Jak je možné, že byla nevinná žena obviněná z šesti vražd? Nebylo za tím vším něco úplně jiného?

Co vše za zdárným dokončením knihy stálo?

Především spousta práce, a to nejen mé, ale také lidí z nakladatelství Host. Neměl jsem s žánrem severské detektivky téměř žádné zkušenosti a nejprve jsem si ho musel „načíst“. Pak jsem si samozřejmě přečetl teoretické práce o metodách vyšetřování vražd nebo knihu rozhovorů s legendou české kriminalistiky Jiřím Markovičem. Některé otázky jsem konzultoval s kamarádem, který už dlouhá léta pracuje u ústecké policie.

Mluvil jste i s "hlavní hrdinkou" knihy?

Pokud jde o zdravotní sestru, od začátku jsem věděl, že její případ bude tvořit pouze část knihy, a to ještě upravený do podoby, ve které by se sotva poznala. Mluvit s ní by bylo totéž, jako kdyby Josef Škvorecký dělal rozhovor s Danym Smiřickým. Všichni tušíme, že jde o jeho alter ego, ale zároveň víme, že se jedná o vymyšlenou postavu.

Jak byste knihu popsal?

Lepší anotaci, než jaká je na obálce knížky, nevymyslím, a tak mi dovolte část ocitovat: Ústecký vyšetřovatel Václav Rákos se vypraví do nemocnice v Rumburku kvůli podezření, že pacientka, která zemřela na otravu metylalkoholem, se ve skutečnosti stala obětí vraždy. Rákos je přesvědčený, že existuje souvislost mezi její smrtí a případem zdravotní sestry obviněné z otravy šesti pacientů draslíkem. Krátce nato dojde v nedaleké Doubici k vraždě zaměstnance národního parku. Zima je toho roku mimořádně dlouhá a tuhá a Václav Rákos zjišťuje, že vraždy v Rumburku a jeho okolí mají mnohem temnější pozadí, než tušil.

Jde o první vaši knihu, jejíž děj se odehrává na Děčínsku?

Odehrával se tam i předchozí román Straka na šibenici. Důvodů je několik. Za prvé odtamtud pocházím, za druhé jde o kraj s komplikovanou minulostí, která stále ovlivňuje životy zdejších lidí, a za třetí se na Děčínsku stále najdou místa, která jsou navzdory globalizaci izolovaná od zbytku světa. Taková místa jsou skutečnou líhní příběhů, po kterých prahne každý autor.

Kdy jste začal s psaním knih? Tíhl jste k tvorbě odjakživa?

Na knížku jsem si troufl až poměrně pozdě. Předtím jsem psal povídky a vydával je v různých literárních časopisech. Jeden jsem dokonce v Ústí nad Labem s dalšími lidmi dělal jmenuje se Pandora a vychází dodnes. Pokud jde o vztah k psaní, na tom asi není nic výjimečného. Odmalička jsem rád četl a byla jen otázka času, kdy sám zkusím něco napsat. Je to stejné, jako když jsme jako malí s bráchou ukradli tátovi cigarety a kouřili je za kůlnou. Dělali jsme zkrátka to, co jsme viděli u něj.

Kolik už máte na svém kontě knih? Získala nějaká z nich ocenění?

Čtyři, i když ta první, Příběh z České mládeže, se dá nazvat knihou jen s nadsázkou. Pokud jde o ocenění, k těm jsem se nejvíce přiblížil už zmíněnou Strakou na šibenici, která se dostala do úzké nominace na Magnesii Literu a Cenu Josefa Škvoreckého.