Loupeže, přepadení, znásilnění, krádeže se způsobenou vyšší škodou a řadu dalších závažných trestných činů, u kterých hrozí odnětí svobody na dobu delší pěti let a nebo složitější občanskoprávní spory, musí projednávat soudní senáty. Tvoří je soudce a dva přísedící.

„Momentálně máme k dispozici osmapadesát přísedících, takže sestavování senátů jak na trestním, tak na civilním úseku není a ani dříve nebylo problémem,“ reagoval předseda Okresního soudu v Děčíně Miroslav Kureš.

Připomněl, že i přes přirozené odchody kvůli odstěhování, stáří, úmrtí a z dalších důvodů se daří řady přísedících doplňovat podle potřeb soudu.
„Většinou tuhle práci zastávají lidé z Děčína a blízkého okolí. Odhaduji, že je to tak okolo osmdesáti procent přísedících. Ti ostatní jsou z dalších míst regionu, máme jich i několik ze Šluknovska. Pro ně je to pak složitější s dojížděním k nařízenému soudnímu jednání,“ dodal šéf děčínského soudu.
Vybírat přísedící k soudu je zákonnou povinností místních samospráv. Město Děčín s plněním tohoto úkolu problémy nemá.

„Lidé, kteří mají o tuto práci zájem, se průběžně hlásí sami. Ty požadavky soudu na doplnění potřebného počtu přísedících nebývají nijak velké. Takže tyto záležitosti jednou ročně projednávají a schvalují zastupitelé města,“ vysvětlila vedoucí vnitřního oddělení děčínského magistrátu Milena Šikýřová-Mestlová.

Co se týče obsazování přísedících do jednotlivých senátů, poněkud jednodušší roli mají soudci na civilním úseku. Tam se jejich spolupracovníci i v průběhu opakovaného projednávání jednoho a téhož případu mohou měnit.

„Jinak je tomu ale v trestních kauzách. Jejich projednávání musí pokračovat vždy ve stejném složení senátu bez ohledu na to, kolikrát je daný případ odročený,“ vysvětlila místopředsedkyně děčínského soudu pro věci trestní Hedvika Kolářová.

Právě proto, že děčínský soud má dostatek dobrovolníků v talárech a mnohé kauzy mohou rozhodovat jen samosoudci, není potřeba tak častého projednávání senátních případů.

„Dokonce se stává i to, že se někteří naši přísedící ozývají a upozorňují na to, že jsme jejich služeb delší dobu nevyužili. Myslím, že i to je důkaz o tom, že svěřenou práci dělají se zájmem,“ dodala místopředsedkyně Kolářová.

O práci přísedících v soudních senátech si mnozí lidé myslí, že stejně nemají příliš velký vliv na spolurozhodování o vině a trestu. Domnívají se, že konečný verdikt záleží především na tom, jaký rozsudek navrhne předseda či předsedkyně senátu.

„Opravdu to tak není. Třeba teď nedávno jsme v jedné závažné kauze spolu s druhým kolegou přehlasovali předsedu senátu. Ten navrhoval původně nižší trest, ale nám se podařilo prosadit, aby si odsouzený pobyl za mřížemi delší dobu. A takových přehlasování jsem během své sedmileté působnosti u soudu zažil více,“ připomněl Jan Bučina. Sám je sice přísedícím u Krajského soudu v Ústí nad Labem, ale ve stejném postavení jsou i lidé, kteří jsou coby přísedící součástí senátu na úrovni okresních soudů.

Pro Jana Bučinu se stalo jistou výhodou, že už dříve, než se stal přísedícím, měl zkušenosti ze soudních síní coby soudní znalec při objasňování některých záležitostí týkajících se otázek dodržování bezpečnosti práce.

„Záleží na každém, jak své poslání bere. Působím v trestních senátech, které se zabývají projednáváním závažnějších deliktů. Mít jenom pocit, že jsem si to tam takříkajíc odseděl, aniž bych se zajímal o okolnosti a souvislosti případu, to by mě moc nebavilo. Naštěstí tomu tak není,“ dodal Jan Bučina. Ví, o čem mluví. Za sebou už má možná desítky procesů.