Co můžeme nyní dělat, aby současná náročná situace nechala na lidech co nejmenší psychické následky?
Základní poučka je poměrně jednoduchá. Tedy dodržovat běžný rytmus dne. Ráno vstát, hezky se obléknout a dělat to, co doma dělat může. Pokud pracuje z domova, jako třeba já, tak by se měl snažit dodržet pracovní rytmus z minula.

Často se mluví o tom, že epidemie koronaviru může způsobit v populaci větší škody na duši než na plicích. Je tomu tak?
Myslím, že může. A hodně. Slyšel jsem vyprávění jednoho člověka, který šel po malém městě a slyšel výčet opatření hlášených z místního rozhlasu. A že mu to vyloženě evokovalo dobu Protektorátu a vyhlašování popravených lidí. Takže to může především u lidí, kteří již hodně pamatují, působit jako velikánská zátěž.

Tomáš Matějovský (55 let, narozen v Praze) je farář Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Děčíně (ČCE) od roku 2013. Je absolventem Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a seniorem Ústeckého seniorátu ČCE (od roku 2017), v minulosti byl farářem v Libici nad Cidlinou (1989 – 1998) a farářem a seniorem v Jablonci nad Nisou (1998 – 2013). V Děčíně pořádá takzvané happy hours – speciální prohlídky evangelického kostela na Teplické ulici.

Na sociálních sítích se domáhají lidé jmen nakažený. Není to už za čárou? Nemůže se to zvrhnout k lynči?
Já si myslím, že by jména rozhodně zveřejňovaná být neměla. To je přeci záležitost i nějaké lékařské etiky. Vždycky, když se dostaneme do kritické situace, chceme znát viníka. A to i tehdy, když žádný není. V takovém případě si jej velmi snadno vytvoříme, abychom se dostali do nějaké bezpečné zóny.

Vy jako farář fungujete i jako jakási vrba pro lidi. Obrací se na vás v poslední době více lidí, kteří jsou na tom psychicky hůře a potřebují povzbudit?
Zatím jsem nic takového nezaznamenal. Je to tak standardní úroveň jako jindy. Mají ale doma více času na přemýšlení, takže se může stát, že vypadnou různí kostlivci ze skříní. To je věc, která se v mém případě opírá o zkušenost ze dvou nebo tří rozhovorů.

Lidé nyní mají spoustu volného času, který dříve neměli. Co s volným časem?
Ačkoliv je nyní poměrně složitá a krušná doba, v tomto je krásná. Protože si člověk může dát do pořádku svoje nitro. Popřemýšlet nad tím, co je pro mne špatné a co dobré. Jaký byl minulý rok, co bych chtěl příště jinak. Současná doba tak může být prostorem na to to změnit. Nejen se na to připravit, ale následně změny i realizovat. Karanténa možná bude dlouhá a my bychom ji měli co nejlépe využít.

Až to jednou skončí, budou mít lidé vůli pokračovat a uskutečňovat to, co si nyní předsevzali?
Možná ne, ale za zkoušku to stojí. U někoho to možná zabere. Úplně prioritní je v této nestandardní situaci je dát se do pohody. Teprve potom mohu začít přemýšlet o minulém roce, pěti letech, deseti, životech a dělat nějaká rozhodnutí.

Ve volnu se mohou vrhnout na filmy nebo knížky. Je ale pravda, že jsou knihovny zavřené. Je i to cesta?
Zavřené knihovny jsou nepříjemné. Ale myslím, že na internetu je možné najít spoustu čtení nebo filmů. Záleží na tom, kam je člověk zvyklý chodit. Když jste zvyklý sledovat thrilleru, tak v tom budete pokračovat. Pokud máte rád něco kvalitnější, tak v tom také budete pokračovat. Víte kam sáhnout, stejně jako v té knihovně.

Internet dnes může pomoci situaci, kterou jsme doposud neznali, snáze snášet a vstřebávat. Může tomu pomoci i možnost nepřerušení komunikace mezi lidmi?
Rozhodně. Kontakty a komunikace se nyní přenáší na telefony, sociální sítě nebo internet obecně. Člověk může formou videokonference udělat návštěvu u příbuzných nebo kamarádů na druhé straně ulice, stejně jako na druhé straně republiky. To je nesporná výhoda. Moje zkušenost z posledních dnů je, že po kontaktech je velký hlad. A to nejen v mém soukromém okruhu, ale i v okruhu pracovním. Lidé jsou rádi, když jim zavolám a popovídám si nimi o tom, jak je blbé sedět celé dny doma.

Hodně zasáhla mimořádná opatření a stav nouze styl vaší práce?
I já hledám cestu, jak efektivně pracovat s lidmi, kteří by využili nějakou pomoc, stejně jako s lidmi, kteří jsou v naprosté pohodě a jsou v mém sboru. I já jsem v nestandardní situaci, která mi není úplně příjemná. Je to něco, na co nikdo z nás není připravený. Snad s výjimkou vojenských psychologů a terapetů.

Vy ve vašem sboru fungujete i jako psycholog a terapeut?
Je to jedna z poloh mé práce. Spíše než psychologem bych to nazval terapeutem nebo mediátorem.

Mimořádná opatření dopadla i na církve, protože kromě jiného zakázala pořádání bohoslužeb. Je to zásadní problém pro fungování církevního života?
V dějinách naší církve je to poprvé, kdy se plošně nekonaly bohoslužby. Velký rozdíl oproti válce nebo okupaci sovětskou armádou je ten, že tehdy lidé přicházeli na bohoslužby nebo na fary. Za minulého režimu to byl prostor svobody, za války taky. Tím, že je to dnes zavřené, nemají kam jít. Otázkou je, jestli by přicházeli. Jestli když jsou zavřené hospody nebo vinárny, jestli je pro ně kostel tou pravou alternativou. Navíc kdyby se tu potkávali, bylo by to úplně proti logice těch opatření, toho, co chceme dokázat.

Jak děláte bohoslužby?
V neděli jsme bohoslužbu natočili na zvukový záznam, u toho jsme byli tři. Následně jsme to pak nabídli po sociálních sítích a webových stránkách k přehrání. Druhou neděli jsme pak měli obdobného, ale dáme to i s obrazem na Youtube. Pomalu se přesouváme k online bohoslužbám. Padesát procent našeho sboru je nad 65 let, tedy patří do virem nejohroženější skupiny lidí. Pokud by se to do budoucnosti podařilo technicky zvládnout na straně fary i příjemců, tak bychom to v budoucnu mohli využít třeba i během chřipkových epidemií. Ty jsou sice mnohem méně medializované, ale pro seniory je to stejně nebezpečné.

Věřící křesťan by měl jednou týdně na bohoslužbu dorazit, je to tak?
Předpokládá se to. U nás to není žádná podmínka spásy a záchrany. Je to ale něco k čemu je věřící člověk puzený, je to takový nárok, který si každý sám na sebe klademe.

Nemůže to lidi zpohodlnět a nezačnou si místo chození do kostela pouštět bohoslužby doma v obýváku nebo kuchyni?
To by bylo samozřejmě hodně velké pokušení. Já si myslím, že to společenství nabízí něco navíc. Doma si také můžete otevřít pivo, nebo jít do hospody. Když je člověk v pohodě, tak jde raději na to točené, protože tam je společenství lidí a on pak není sám.

Povolené jsou nyní jen pohřby. Zákazy dopadly ale na ostatní obřady jako jsou svatby nebo křtiny. Bude to mít velký dopad?
Pokud by to bylo z nějakého důvodu opravdu nutné, tak by se nejspíš svatba dala udělat s pěti lidmi, tedy oddávajícím, dvěma svědky a dvěma oddávanými. Při vědomí toho, že by to samozřejmě muselo být v rouškách a že se jedná o zcela krajní řešení. V případě křtin je možné počkat až na dobu po skončení mimořádných opatření, protože tam není stanovený žádný termín od narození. Pokud jsou domluvené nějaké křtiny, tak by měla zvítězit racionalita. Spása platí pro pokřtěné i nepokřtěné mimino. Pro mne je důležité, že křtiny jsou slavnost a nemělo by jít jen o nějakou odkroucenou povinnost, kde je jen farář, rodiče a křtěné dítě.