Prakticky po celou druhou světovou válku se Děčínu válečné útrapy ve větším vyhnuly. Až v posledních dnech, těsně před příchodem spojeneckých armád, zažilo město Děčín větší bojové operace. Od ničivého náletu uplynulo v pátek 8. května přesně 75 let.

Do konce druhé světové války v Evropě chyběly poslední hodiny, když se odpoledne 8. května na nebi nad Děčínem objevila sovětská letadla. „Matku jsem nikde neviděl, vyběhl jsem proto do prvního patra domu, do našeho bytu a dílny, kde jsem ji našel. Nechtěla jít ještě do krytu, protože měla rozpečenou husu. Nedokázal jsem ji přesvědčit, že je už opravdu velmi zle, místo slov mi pomohl svist padajících bomb,“ líčil ve vzpomínkách zveřejněných děčínským muzeem Josef Vaněk, kterému v roce 1945 bylo 22 let a bydlel v dnes už neexistující ulici mezi Masarykovým náměstím a kostelem svatého Václava a Blažeje. Krátce nato nedaleko od jejich domu dopadla bomba.

Nálet na Děčín.Zdroj: Státní okresní archiv Děčín„V den vyhlášení příměří na konci druhé světové války napadla sovětská letadla tehdejší dvojměstí. Při náletu bylo zničeno nebo poškozeno mnoho budov, v jejichž troskách zemřelo odhadem 150 až 200 osob,“ připomněl historik Petr Joza.

V tu dobu už byly spojenecké armády nedaleko Děčína. Od Šluknovska mířila na jih 2. polská armáda, Saskem ke Sněžníku mířila Rudá armáda. Pravě její velení rozhodlo o náletech nejen na Děčín, ale i na přilehlá města, zasažen byl například i Libouchec na Ústecku.

V Děčíně bombardéry zasáhly například budovu na rohu dnešní ulice Prokopa Holého a Čsl. mládeže, tak zvaný Sever, přímý zásah dostal také dům v dnešní Zámecké ulici. Zničeny byly domy na Tyršově ulici nebo v některých ulicích na Letné.

V Plavební ulici dopadla jedna z bomb přímo do fronty před jedním z obchodů, zde zahynula řada žen a dětí, mezi mrtvými byly i sestry Červeného kříže. „Ty se snažily pomoci zraněným a byly zasaženy střelbou z palubních kulometů,“ přiblížil útok na Děčín Petr Joza.

Pro nálety se sovětské velení rozhodlo zřejmě proto, aby v posledních hodinách války demoralizovalo většinově německé obyvatelstvo. Dalším důvodem mohla být snaha ochromit železnici, protože několik zásahů dostalo i východní nádraží.

Po náletu bylo nutné velmi rychle pohřbít značné množství těl, hrozilo totiž rychlé rozšíření nebezpečných infekcí. Na obou děčínských hřbitovech proto byly vykopány hromadné hroby určené nejen přímým obětem náletu, ale i lidem, kteří zemřeli v následujících dnech především v děčínské nemocnici nebo v projíždějících lazaretních vlacích. Jen v hromadném hrobě na Folknářích byly pohřbeny na tři stovky lidí. Nejednalo se ale pouze o Němce nebo Čechy. Mezi mrtvými byli také Rusové, Řekové nebo Italové.

V Děčíně ale v těchto dnech nezabíjel pouze spojenecký nálet. V tehdejší Bensenstrasse, dnešní Myslbekově ulici, v noci z 8. na 9. května odstavily nizozemské jednotky SS kolonu vojenských vozidel, z nichž značná část byla napěchovaná municí. Nad ránem esesáci polili auta benzinem a zapálili. A to přesto, že věděli, že okolní domy jsou plné lidí. Chtěli tak zabránit průchodu spojeneckých vojsk. Následky byly tragické, řada domů byla zničena, další byly z velké části poškozené. Původní zástavba zasahovala až k dnešnímu průtahu městem.