Ke slovu se dostali i ostatní účastníci demonstrace, kteří chtěli vyslovit svou nespokojenost a obavu z poškozování majetku i zdraví, které je denně pácháno na slušných obyvatelích města.
Příspěvků bylo opravdu hojně. Mezitím padaly návrhy na opatření proti přemnožování parazitujících nepřizpůsobivých a to nejen na „smetišti republiky“, jak byl některými nazván náš sever, ale i ve zbytku země a proti jejich zvýhodňování státem.

Shodli jsme se, že cikáni nemají hezký život a také neházíme všechny do jednoho pytle, ale my sami jsme jim vytvořili, v rámci neustálého začleňování, všechny podmínky pro celoživotní čerpání sociálních příspěvků. Zatímco na jednu zodpovědnou českou matku připadne podle statistiky nějakých 1,4 dítěte za život, je to u parazitujících skupin cíleně a státem podporovaně mnohem a mnohem více. Těžko tu někdo najde odvahu navrhnout opatření, jaké platí u Slováků už několik let – poskytování sociálních příspěvků na děti do maximálního počtu tří.
Obviňujeme cikány a majitele sídlišť a ubytoven z neúnosného sestěhování nepřizpůsobivých. Co bychom od koho chtěli, když stát platí tutovou dotaci vlastníkům bytů a ubytoven, kteří za nepřizpůsobivé dostanou od státu nájem, jaký si řeknou, přímo na účet.

To pak unesete i nějaké to vybydlení, když Vám ze sídliště čítajícího 14 paneláků – např. ve Šluknově – pravidelně na účtě přistane několik milionů s jistotou nadosmrti. A místní ať se třeba odstěhují. Kór když bych sám bydlel v Teplicích a splátka hypotéky je zlomek z tutových příjmů. Asi by nepřizpůsobivé jinak viděl majitel takových a podobných nemovitostí, kdyby si pro peníze měl dojít přímo k příjemci dávky. Věru už by je tak neobhajoval a už vůbec nevyhledával při obsazování svého majetku. (Mimochodem novodobé slovo vybydlení je květnaté slovíčko pro totální zlikvidování jakéhokoli domu, který je obýván a „udržován“ nepřizpůsobivými, kteří místo aby nesli za zničení odpovědnost, dostanou náhradní bydleníčko a k jeho získání i mimořádný příspěvek.)

Zrušením institutu onoho náhradního příjemce sociální dávky na bydlení za nepřizpůsobivého přímo na účet majitele ubytovny či domu by bylo dosaženo přirozeného výběru nájemníků. Rovněž by nebylo od věci, kdyby nebyly dávky na bydlení podle toho, co si řekne pronajímatel. Pomohlo by to i Varnsdorfským. Naštěstí u nás v Rumburku, kde sám vlastním několik bytových domů, se situace o dost zlepšila. Soustředěným tlakem na dodržování pořádku a hlavně přístupem majitele paneláků v problematickém trojúhelníku se vystěhovalo na 150 nepřizpůsobivých mimo město.

Autor: Ing. Alois Kittl, pronajímatel bytů, Rumburk