Desetiletý Vojta Molčan z Doubice téměř dva měsíce neviděl spolužáky, nanejvýš si mohli popovídat přes nejrůznější aplikace. Do školy se těšil právě na své kamarády, chodí totiž do školy v České Kamenici, která je od Doubice vzdálená více než patnáct kilometrů.

„Pro nás je to obrovská úleva, fyzicky i psychicky, protože bylo logisticky poměrně náročné dát dohromady naši práci a distanční školu,“ říká jeho otec Filip a pochvaluje si přístup českokamenické základní školy, která se zaměřila na digitální způsob výuky.

Vánočně vyzdobený dům a zahrada v Benešově nad Ploučnicí opět svítí.
OBRAZEM: Nasvícený dům v Benešově nad Ploučnicí oznámil začátek adventu

Už po jarní distanční výuce totiž začala během léta připravovat své IT systémy, nakoupila i dostatek vybavení. S návratem dětí do lavic nyní musí řešit jiné problémy. „Je to organizačně složité, protože tím, že máme zároveň základní školu a gymnázium, jsme poněkud specifičtí. Gymnaziální třídy, které do školy už chodí, jsou na druhém stupni. Ten se musí nyní postupně protočit,“ popisuje peripetie ředitel kamenické školy Daniel Preisler. Ředitel zatím ve své škole nezaznamenal žádné rodiče, kteří by odmítli poslat děti do školy kvůli povinnému nošené roušek. Několik dětí pouze zůstalo doma, protože bydlí ve společné domácnosti s vážně nemocným člověkem.

Stejné zkušenosti má také ředitel děčínské školy na Máchově náměstí Martin Lána. Do této školy v centru Podmokel podle jeho slov dorazilo po otevření více než 90 procent dětí, zbytek byl buď nemocný, nebo případně v karanténě. „Vysvětlujeme rodičům, že to není z naší hlavy a že to děláme pro ochranu dětí a vlastně i jich samotných,“ říká k povinným rouškám Lána.

Policie provedla na Šluknovsku zátah na zloděje aut.
Policisté rozprášili na Šluknovsku gang zlodějů aut

Pravidla ministerstva školství pro návrat dětí kladou na školy nemalé nároky, žáci z různých tříd se například nesmějí potkávat. Kvůli tomu je škola na Máchově náměstí ráno přístupná dříve, než bylo běžné. Právě proto, aby žáci mohli postupně přijít do školy a nepotkávali se u vchodu nebo v šatnách. „Nejsložitější ale podle mne je zajistit nepotkávání se ve školních jídelnách, protože v plus minus stejném čase končí najednou více tříd,“ přidává Lána svůj postřeh s tím, že se snaží co nejvíce chodit s dětmi ven.

Školy také musí zajistit větrání v pravidelných intervalech. Jejich vedení proto dovolilo žákům chodit do tříd v bundách, aby během vyučování neprochladli, obzvlášť ti, kteří sedí v řadách u oken. Nakolik se toto nařízení promítne do nákladů škol na vytápění, bude jasné až po konci topné sezony. Ale už nyní je zřejmé, že kvůli častému intenzivnímu větrání vzrostou.