Města na Šluknovsku si stěžují na sestěhovávání nepřizpůsobivých obyvatel. Podle Martina Šimáčka je ale dobře, že tomu města nemohou zamezit; hlavní je podle něj svobodný pohyb lidí.

Odkud se na Šluknovsku podle vás nepřizpůsobiví obyvatelé berou? A proč nezůstávají tam, kde žijí? Na Šluknovsku je žádné velké štěstí nečeká, je tady velká nezaměstnanost.
Obrovským problémem je vystěhovávání chudých a zadlužených lidí z bohatých regionů a velkých měst. Stal se z toho velký byznys. Spekulanti vystěhovávají předlužené lidi, kteří nemají na placení nájemného a služeb, z dražších bytů v lukrativních a bohatých regionech, do bytů v okrajových regionech a malých městech, například za umoření části jejich dluhu. Platí však bohužel, že podstatná část těchto lidí, především Romů, se zadlužila proto, že žije v předražených ubytovnách, protože nemohou sehnat bydlení na otevřeném trhu s byty. Zaznamenáváme případy, že za jednu rozbitou místnost v ubytovně lidé platí i deset tisíc korun.

To se zatím Šluknovska týká jen v menším měřítku, podle našich informací většina sociálně slabých lidí migruje v rámci regionu, nejvíce z Rumburku do Šluknova. Největší problém je právě ve Šluknově, kde se majitel domů na sídlišti až donedávna o sociální situaci nájemníků příliš nezajímal a do města přibyly desítky nových obyvatel i z jiných měst mimo region. Příliv lidí se však naštěstí v posledních měsících zastavil.

Proč se vlastně nepřizpůsobiví lidé stěhují? A mají města nějaké zákonné možnosti, jak se jejich přílivu bránit?
Stěhují se, protože nemají jiné východisko. Většinou nemají práci, na trhu práce jsou v podstatě nezaměstnatelní. Většině končí nájemní smlouvy a majitel jim je nechce prodloužit. Mnozí podlehnou spekulantům a vymění svůj dekret na byt za splacení části dluhu, jiní utíkají před lichváři. Často čelí obrovskému tlaku ze strany majitele bytu, v mnoha případech jsou vystěhováni z bytů, která vlastní samotná města, která se tak zbavují sociálně slabých lidí na úkor jiných měst.

Neustálé stěhování má na tyto lidi devastující vliv. Ztrácejí zaměstnání, děti musí stále do jiné školy. Pokud byla rodina schopná ve svém původním bydlišti ještě relativně fungovat, po přestěhování do regionu, kde je obrovská nezaměstnanost a kde jí chybí jakékoliv sociální kontakty, se de facto zhroutí. Důsledkem může být zvýšená kriminalita v podobě drobných krádeží, často jsou ze sociálních důvodů z rodiny odebírány děti.

Velice nepříjemné je to pro obyvatele měst, kam se tito chudí lidé nastěhují. Takže tato škatulata v bydlení mají v chudých regionech jen samé poražené – na straně starousedlíků i těch, kteří se sem nastěhovali nebo byli spekulanty nastěhováni.

Města nemohou zamezit svobodnému pohybu lidí a myslím, že je to přes všechny problémy, které to s sebou přináší, dobře. Máme velmi dobré zkušenosti, pokud vedení města vyjednává s majiteli bytů a domluví se na tom, jaké nájemníky bude do volných bytů přivádět. Někdy to nejde, majitel se nechce domluvit. I to jsme pomáhali řešit. Například v Obrnicích se paní starostka velmi odvážně odhodlala odkoupit domy od soukromníka zpět do majetku obce a dnes sklízí ovoce v podobě zklidnění situace.

Starostové chtějí na řešení problémů více policistů. Je to pode vás cesta?
Je to zcela pochopitelná reakce. Zvýšila se drobná majetková kriminalita a lidé se přirozeně cítí ohroženi, mají strach. Více policistů samozřejmě znamená větší pocit bezpečí. Samotný problém ale větší počty policistů vyřeší jen částečně.

Jaké řešení s rostoucí kriminalitou a snižující se bezpečností byste starostům navrhl vy?
Mezi pachateli drobných krádeží je hodně dorůstajících mladých lidí. Máme výborné zkušenosti z řady měst, kde působíme, s nízkoprahovými centry.

Smysluplná zábava dokáže do center mladé lidí stáhnout a nabídnout jim alternativu pro jejich volný čas i smysluplnou budoucnost, včetně hledání práce. S tím je ale spojena dobrá předškolní příprava a podpora školní docházky. Když se problém podchytí včas, dokud jsou děti hodně otevřené změnám, ušetříme si spoustu práce.

Nutností je rozšíření terénní práce. Terénní pracovníci jsou často jediní, kdo dokáže navést lidi k hledání práce, zlepšení vlastní situace. Z toho pak těží i všichni ostatní obyvatelé města, protože problém se postupně řeší.

Jaké jsou zkušenosti z jiných problémových lokalit? Co tam funguje a co ne?
Vedle opatření, o kterých už jsem mluvil, je jedna z nejdůležitějších věcí dohoda všech odpovědných lidí – starostů, vedoucích sociálních odborů, policie, neziskových organizací, škol. Pokud si tito lidé, kteří jsou v neustálém kontaktu s vyloučenými lidmi a pomáhají situaci řešit, vyměňují informace a koordinují své kroky, hodně to pomůže. Prakticky to vypadá tak, že pokud se například z Rumburka začnou do Šluknova přesouvat lidé, města se okamžitě informují a začnou domlouvat opatření, která situaci řeší. Agentura pro sociální začleňování nabídla, že takovou koordinační skupinu sestaví a bude ji ve spolupráci se Sdružením pro rozvoj Šluknovska řídit. Na začátek zpracujeme analýzu migrace a kriminality v regionu. Nutnou podmínkou úspěchu ale je aktivní zapojení většiny měst a obcí.

Například v Děčíně zavedli romské asistenty prevence kriminality, ti patří pod městskou policii. Ve své komunitě mají respekt. Je toto cesta?
Mám vynikající zkušenosti s asistenty policie – profesionály. To znamená pracovníky, kteří umí výborně urovnávat konflikty, zprostředkovávat kontakt mezi oběťmi i pachateli trestné činnosti a policií, spolupracovat s mládeží na preventivních akcích. Pokud je asistent z komunity, ale chybí mu kvalifikace, účinnost bývá o něco nižší. Přesto opatření výrazně doporučujeme.
Ve Šluknově začali usilovat o zřízení dvou asistentů policie, ale chybí lidé, kteří by je mohli vykonávat.