Vystoupat na Růžák není snadné. Najdou se ale tací, kteří na nejvyšší horu Českého Švýcarska vynesou jiné lidi.

Výstup na Růžák začíná prudkým stoupáním, které se proměňuje v jen o něco méně prudké serpentiny. Na vrchol se chodí severní stěnou, která je výrazně prudší.

„Dole to bylo strašidelné, protože jsem se lekla, že jsem se přecenila. Myslela jsem si, že to bude lehčí. Ale pak už to bylo lepší," popisuje začátek své cesty na Růžák na jeho vrcholu Ida Vohryzková. Ta měla podporu asi tří desítek lidí z turistického oddílu Pěchota. V něm před třiceti lety akce vznikla.

„Začalo to v Tatrách, kde tehdejší adolescenti, jako je tady Jiří Rynda, řekli, že nosit náklad po horách je prd. Řekl jsem mu, že když mne vynese na Růžák, bude prďák machr," přibližuje začátky Jaromír Modlitba.

A Jiří Rynda vzal výzvu vážně. Na Růžák vyrazili na začátku roku 1987, kdy na něm byl ještě sníh. Pokud by neuspěl, dostal by doživotní titul tukan. „Nohy mi sloužily perfektně. Ale trpěl jsem s dechem, protože mi pásy stahovaly hrudník," popisuje první vynášení živého nákladu Jiří Rynda. Od té doby to zvládlo dalších sedm lidí.