Nedýchatelný vzduch, mrtvé lesy, špinavá voda v řekách. Životní prostředí bylo hlavním tématem protestního pochodu, který 17. listopadu 1989 uspořádali studenti děčínského gymnázia. Všem jeho účastníkům ale bylo jasné, že se jedná především o protirežimní vystoupení.

Mnoho z tehdejších studentů si připomnělo první listopadový protest také letos, kdy se ve stejný den vydali po stejné trase jako v roce 1989. Spolu s nimi se od hotelu Grand ke gymnáziu vydaly desítky lidí. Oslavili tak 30 let svobody. Přišla i jedna z tváří sametové revoluce v Děčíně Mahulena Čejková.

Na začátku pochodu bylo v roce 1989 přibližně 25 studentů, převážně ze čtvrtého ročníku gymnázia. Od pivovaru vyrazili k nádraží, odkud pokračovali na druhý břeh Labe na Komenského náměstí. „Nepočítali jsme, kolik nás šlo. Cestou se k nám přidávali další a další. Protože tu akci ale monitorovala Státní bezpečnost, tak ta ve svém hlášení tvrdila, že nás šlo okolo 200 až 250 lidí,“ přiblížil pochod ze 17. listopadu tehdejší student čtvrtého ročníku gymnázia a dnes ředitel státního okresního archivu Jan Němec.

Podle jeho slov si komunisté sami na sebe ušili bič, protože nainstalovali za výlohy některých děčínských obchodů hlásiče, které upozorňovaly na zhoršenou kvalitu vzduchu. Tehdy na nich od podzimu do jara téměř neustále svítila červená barva hlásící překročení emisních limitů oxidu siřičitého nebo oxidů dusíku. „V té době se také začalo uvažovat o pohřebném,“ řekl Němec. 

V průvodu ale nebyli jen studenti gymnázia, přidali se například také ti z průmyslové školy na Letné. „Přecházeli jsme přechod u Kokosu, tehdejším OV KSČ, na kterém stál policajt. Když viděl ten průvod, tak chvilku váhal, ale pak šel do silnice a zastavil dopravu a jak jsme přecházeli, tak jsme mu zatleskali,“ přidal svou vzpomínku Robert Kočka, který v té době studoval na průmyslovce.

Přidat se chtělo odvahu

Vydat se do průvodu znamenalo pro studenty notnou dávku odvahy. Většina z nich měla i přes svůj nízký věk strach. Nikdo totiž v tu dobu neměl nejmenší zdání o tom, že o několik hodin později komunistická moc na Národní třídě brutálně zasáhne proti studentům a vše se začne ubírat jiným směrem. Přestože si pochod studenti domlouvali mezi sebou, oficiální místa se o této nelegální akci dozvěděla. Ředitelka gymnázia Jana Dědičová vydala zákaz se jej účastnit. Obzvlášť pro čtvrťáky mohlo mít jeho porušení kruté následky. Hrozilo, že neodmaturují.

Škola proto v rámci Mezinárodního dne studenstva tehdy zrušila poslední dvě vyučovací hodiny, aby snížila možnost, že se studenti srotí přímo po škole. Některé mladé lidi dokonce zavřeli jejich rodiče doma, aby nikam nemohli jít.

„Dělat revoluci na malém městě je úplně něco jiného než se skrýt v davu velkoměsta. Když ten pochod skončil, tak si nás rozebrala Veřejná bezpečnost a legitimovala nás,“ popsal konec prvního listopadového protestu v Děčíně Jan Němec, který se snažil uniknout přes nádraží, ale neúspěšně. I on nakonec musel příslušníkům předložit občanský průkaz.