Slouží denní i noční služby. Nikdy neví, co jí v práci bude čekat, zda příjemná nebo špatná zpráva. Už čtvrtým pracuje Eliška Kočí jako zdravotní sestra v děčínské nemocnici na oddělení chirurgie.

Už jako malá věděla, že by chtěla zachraňovat životy. Když přišla otázka, kam na střední školu, měla výběr jednoduchý. „Když jsme v deváté třídě podávali přihlášky na střední školy, nemusela jsem ani dlouho přemýšlet. Bylo mi hned jasné, že zdravotní škola je pro mě jak dělaná,“ vzpomíná Eliška. Poté co zdárně složila maturitní zkoušku, nastoupila do děčínské nemocnice. „Maturovala jsem v květnu a hned v červenci jsem nastupovala na chirurgii,“ pokračuje ve vyprávění mladá zdravotní sestřička.

Svou práci miluje, nejraději má pocit, když může někomu pomoci. „Společně s lékaři zachraňuji to nejvzácnější co existuje, a to lidský život. Velice špatně se naopak srovnám se situací, kdy už není člověku pomoci. Je mi líto příbuzných. Nejtěžší je, když nám zemře mladý člověk, který měl celý život ještě před sebou,“ zamyslela se Eliška. Dodala, že byť už tuto práci dělá několik let, na smrt si nikdy nezvykne.

Každou směnu se musí obléct do bílých kalhot a košile. „Sestry už mají několik let, podobný typ uniformy, takže mi na tom nepřijde nic divného,“ zamyslela se sestřička. Jedinou nevýhodu vidí v barvě. „Na bílém oblečení je všechno vidět a při mém povolání se mohu zašpinit kdykoli. Ve skříňce mám proto vždy náhradní uniformu. Nechci svému povolání dělat ostudu ušmudlanou uniformou,“ poznamenala Eliška.

Nad změnou povolání mladá dívka nikdy nepřemýšlela. „Splnila jsem si vlastně dětský sen. Pomáhám lidem. Má práce je pro mě zároveň koníčkem. Neměnila bych,“ ukončila Eliška Kočí.

Autor: Veronika Bošková