„V modelu kombinujeme fotografie a tepelné snímky, což nám umožňuje zmapovat opady pískovce a zároveň proudění vody ve skále," vysvětluje geolog správy národního parku Jakub Šafránek.

Ke zjišťování přítomnosti vody využili výzkumníci teplotních rozdílů mezi povrchem skály a některými jejími částmi. V těch teplejších předpokládali výskyt vody, což se potvrdilo během zimních měsíců. Přesně na těchto místech se totiž objevily rampouchy. Pískovec je totiž velmi porézní a je schopen pojmout až pětinu svého objemu vody.

Rozpad pískovce vinou větru nebo deště je totiž velmi pomalý proces, který je pouhým okem jen velmi špatně patrný. Správa parku ale plánuje Pravčickou bránu znovu pomocí dronů detailně nafotografovat a tyto dva modely bude možné následně porovnat.

Ale ani takový fotografický model není naprosto přesný. S dronem se totiž není možné dostat do všech míst brány. A to ani přesto, že se před prvním detailním focením skálu nechala správa parku vyčistit například od náletových stromů.

„Každá metoda má své limity. Nemůžeme například fotografovat nejrůznější skuliny, kam dron nevlétne. Povrch samotné brány máme ale zpracovaný velmi detailně," říká Jakub Šafránek.

Pravčická brána je středem zájmu vědců dlouhodobě. Ti se snažili zjistit například, jak vznikla, nebo v jakém stavu je skála uvnitř. K tomu geologové využili například georadar nebo seizmické metody.

Přestože se odborníci věnují výzkumu Pravčické brány prakticky neustále, s největší pravděpodobností není možné čekat úpravy, které by zpomalily její erozi a oddálily tak její zánik. Podle Šafránka by totiž pravděpodobně jakýkoliv zásah do brány skále spíše ublížil, než aby jí pomohl.

„Kdysi byly názory, aby se kvůli zabránění opadávání natřela skála penetrací. Kámen sice na povrchu ztvrdne, ale eroze jde dovnitř a odpadne celý ztvrdlý kus," dodává Jakub Šafránek.