Lezec obojživelný je ryba zajímavá nejen svým vzhledem, ale také prapodivnou technikou lovu. Právě při ní totiž využívá schopnosti trávit nějaký čas na souši. Pomocí velmi silných prsních ploutví nebo houpavým pohybem v bahně vylézá z vody na břeh, šplhá na stromy, kde pak hledá potravu. Na souši dýchá pomocí mísení vzduchu s vodou, kterou zadržuje v žaberních komorách.

Po ulovení kořisti se musí rychle vrátit do vody, aby se nadechl, neboť při uchopení kořisti hlasitě mlaskne, při čemž dojde k rychlému vyfouknutím vody i vzduchu.

Co vás na lezci na první pohled zaujme, to jsou jeho oči, které jsou nápadně vypouklé. Tělo lezce je dlouhé, dozadu se zužující. Dorůstá do délky cca 20 centimetrů. Horní část těla může být zbarvena od modrošedé až do hnědé, spodní části je světlejší, světle hnědá až žlutavá. Tělo mohou zdobit kobaltově modré skvrny, nebo různosměrné pruhy. Tloušťka pokožky dosahuje pouhých dvou desetin milimetru!

Lezec je obyvatelem mangrovových močálů a také bahnitých ústí řek. Vyhovuje mu tzv. brakická voda. Ta se vyskytuje v místech, kde se mísí sladká voda přitékající z řeky se slanou vodou v moři. Vzniká tak voda jen mírně slaná.

Místem výskytu jsou tyto oblasti: Afrika – Senegal, Angola, Austrálie, jihovýchodní Asie. Dožívá se zhruba osmi let. Je masožravcem, rád si pochutná na červech, hmyzu, nítěnkách, malých rybkách. Lezec obojživelný je často chován jako akvarijní ryba. Odchov v zajetí se však nikdy nepodařil.

V Expozici Rajské ostrovy najdete lezce v 1. patře, které je věnované oblasti ostrova Fidži.

Alena Houšková