Už je to téměř rok, co se v České republice objevili první pacienti s koronavirem. Jeden z nich ležel v ústecké Masarykově nemocnici. Od té doby je tamní infekční oddělení jedním z nejvytíženějších pracovišť u nás, proudí tam i ty nejtěžší případy. Naprostá většina lidí, kteří si prošli nákazou, se uzdraví, potvrzuje jeho primář Pavel Dlouhý. Zároveň ale přiznává, že pokud má někdo velmi závažný průběh a musí na lůžko intenzivní péče a ventilátor, je zhruba třetinové riziko, že zemře. V boji s koronavirem vidí šéf infekčního oddělení jedinou zbraň – očkování. „Účinnost vakcín je fantastická, mají úžasné výsledky. Je to naše naděje. Je to zázrak vědy a medicíny, jsem moc rád, že je máme, že je můžeme využít,“ tvrdí.

Zdroj: DeníkKoronavirus někteří označují za chřipečku, rýmičku. Jak to vidíte vy?
Už od jara to říkám stejně. Je potřeba respektu k té nemoci a zdravého rozumu. Vyvarovat se extremismu. Nemám rád extrémy pod pojmem chřipečka a nic to není, ale stejně tak nemám rád extrémy, že tady budou plné ulice mrazáků s mrtvolami a podobné věci. Obojí je nesmysl.

Máte už rok zkušeností s covidem, jaké jsou?
Většina nakažených tu infekci prodělá bez nutnosti hospitalizace. Mnoho lidí bezpříznakově, část lidí jako lehkou infekci dýchacích cest, část lidí to potrápí více. Mají vysoké horečky, jsou zničení, mají bolesti svalů a kloubů, nepříjemný kašel, který trvá poměrně dlouhou dobu, ale zvládnou to doma. Všem těmto lidem říkáme: „Nebojte se, vlezte si doma pod peřinu, vezměte si úplně obyčejné léky. Srazte teplotu, snažte se léčit kašel, hodně pijte.“ To se týká zhruba 90 procent nakažených, možná ještě více.

Ale pak jsou tu i těžké případy…
Ano, pak je tady skupina lidí, kteří mají hodně závažný průběh, ten nejtěžší, a ti vyžadují hospitalizaci. Většinou se jedná o lidi, kteří jsou starší nebo hodně staří, je tam jasná závislost na věku. A pak často lidé s dalšími chorobami, s cukrovkou, s vysokým krevním tlakem, s chronickými plicními nemocemi. Takže jsou rizikové skupiny, u kterých je vyšší pravděpodobnost, že to onemocnění bude probíhat těžce a že na něj dokonce mohou i zemřít. Plus jsou tam samozřejmě i výjimky, někdy mladší lidé, bez problémů, ale to jsou jednotlivé případy. Pořád platí, že riziko závažného průběhu dramaticky stoupá s věkem a s přidruženými chorobami.

Na vašem oddělení máte i ty nejtěžší případy. Jak se u vás daří léčit covid?
Musíme začít tím, že ti pacienti, kteří se k nám dostanou, jsou většinou opravdu hodně staří a hodně nemocní. Jestliže má někdo 12 nebo 15 interních chorob, tak určitě bude stonat hůře a je tady větší riziko, že to třeba nedopadne. Na druhou stranu, většinu těch, kteří k nám přijdou do nemocnice, uzdravíme a vracíme do normálního života. Problém je ve skupině, která vyžaduje intenzivní péči. Tam skutečně výsledky nejsou úplně dobré, platí to celosvětově. Pokud na tom je někdo tak špatně, že potřebuje umístění na jednotce intenzivní péče a potřebuje připojení na ventilátor, tak tam je zhruba třetinové riziko, že zemře.

Lékaři i sestry jedou v plném nasazení už rok. Jak na tom jsou?
Ano, budeme mít výročí. Měli jsme, spolu s Bulovkou, první pacienty u nás, bylo to prvního března. Je to dlouhé. Je to o spoustě přesčasů, ta práce je nepochybně pro všechny náročnější. Pacienti jsou často ležící, nemohoucí, musí dostávat veškerou péči. Sestřičky je musí umývat, krmit, obracet, dávat léky, vše se děje ve skafandru, v covidovém prostředí. Fyzicky i psychicky je to hodně náročné. Když se sestřička o někoho čtyři týdny stará a on nakonec třeba zemře, je to i velký nápor na psychiku, je to hodně stresující. Je to dlouhé a ještě úplně nevidíme ten konec, to tomu také nepomáhá. Hodně jsme doufali, že už třeba v prvním pololetí se to zlomí díky vakcinaci, ale kvůli zpožděným dodávkám od výrobců je jasné, že se to zdrží a že k nám pacienti budou proudit ještě nějaký čas dál.

Co by lékařům, kteří s covidem každodenně bojují, od lidí nejvíce pomohlo? Přejte si něco.
Jsou to podle mého tři věci. Chtěl bych vyzvat lidi, aby na sebe byli hodní a aby přestali být agresivní, například na sociálních sítích. Aby si přestali vymýšlet různé konspirace, přestali se hádat. Je to zlé prostředí, nikomu to nepomáhá, jen to zvyšuje frustraci a nenávist ve společnosti.

Druhé přání?
Pojďme dodržovat základní rozumná opatření. Dodržujme odstupy. Pokud nám není dobře, kašleme, prskáme, nechoďme mezi lidi, zůstaňme doma, neohrožujme okolí. Není to nic komplikovaného. Nejsem určitě žádným fanatickým vyznavačem roušek, ale jistě je dobré v místech, kde je velké nahromadění lidí, v hromadné dopravě, v obchodě, když čekám někde v nějaké tlačenici, roušku mít. V takových případech je rouška, případně respirátor naprosto rozumné řešení. Dodržovat základní hygienické návyky, pečlivě si mýt ruce, to jsou úplně jednoduché věci, které ale moc pomáhají. Snažme se také nenakazit své starší blízké.

A třetí?
Věřte očkování! Očkování je jediná cesta z této krize. Pokud se nebude očkovat, tak se toho nikdy nezbavíme a nikdy to neskončí. Účinnost vakcín je fantastická, mají úžasné výsledky. Je to naše naděje. Je to zázrak vědy a medicíny, jsem moc rád, že je máme, že je můžeme využít.

Představte si, že můžete „hýbat“ s vládními opatřeními. Co byste změnil?
Určitě bych byl pro, aby se co nejdříve otevřely školy a aby se co nejdříve umožnilo sportovat, otevřela se sportoviště. To je důležité i kvůli vybití emocí, kvůli lepší náladě. Děti by do školy měly jít co nejdříve, hned jak to půjde, přes všechna rizika. Distanční výuka moc nefunguje, děti nemají kontakty, poškozuje je to. A hned jak to půjde, bychom měli otevřít sportoviště. Na druhou stranu nerozumím tomu, jak může být v současné situaci tak velké téma otevření restaurací. Také tam moc rád zajdu, ale není to nutná věc. Rozumím hospodským, je mi jich líto, vím, jak jsou na tom špatně, ale z hlediska priorit jsou na prvním místě školy.

Ke koronaviru se vyjadřuje velké množství lidí. Co si o tom myslíte?
Ano, ke covidu se vyjadřuje kdekdo, vynořilo se strašně moc lidí, kteří k tomu mluví, ale kteří tomu ne vždy úplně rozumí. Myslím, že bychom to měli nechat na odbornících, kteří se danými obory zabývají. Nepodceňujte to, chovejte se rozumně, nevykládejte nesmysly, že covid neexistuje, že je to konspirace. Zrovna tak ale nebuďme jen negativní, že nás to zničí, dopad toho nekonečného proudu negativních zpráv je strašný, také velmi, velmi škodlivý. Ke covidu určitě musíme mít respekt, určitě platí, že kvůli němu narostl počet zemřelých. Ale znovu říkám to optimistické. Naprostá většina lidí, kteří se nakazí, se uzdraví. Víme, že rekonvalescence je pomalejší, musí se s tím počítat, ale dostanou se z toho. Lidí, kteří mají trvalé následky, není zas tak velký počet. Nesmíme zase děsit lidi, že všichni skončí na transplantaci, že budou mít trvalé následky.

V nejtěžších chvílích jste byl na oddělení i dvacet hodin denně. Jak odpočívá primář v této době?
Odcházím nyní z oddělení většinou kolem deváté večer, takže pak doma jen usnu a slastně odpočívám (směje se). Občas se ještě kvůli něčemu vzbudím, jestli jsem něco nezapomněl, takže odpočinku moc není (usmívá se). Ale snažím se chodit se psem na procházky. To radím všem, aby chodili na dlouhé procházky na čerstvý vzduch.

Představme si, že jsme covid porazili. Na co se nejvíce těšíte?
Nejvíce mi chybí cestování, vždy jsem rád poznával cizí země a mám spoustu přátel po celém světě, které bych rád znovu navštívil. Takže na cestování.