Vánoce jsou svátky míru, ale ne na silnicích. A pokud – jak na Nový rok, tak po celý rok, nemáme se na co těšit. Řidiči jsou netrpěliví, nervózní, agresivní. Je to daň doby, ale dá se léčit, komentuje situaci dopravní psycholog Jiří Seidlic, z ústecké psychologické laboratoře Ladop.

Na Vánoce by lidé měli být příjemně naladěni, a přesto jsme se setkávali s nervózními řidiči jako jindy. Vánoční a novoroční atmosféra nefungovala?

Řidiči jsou pod neustálým stresem, zvláště v době vánočních svátků, kdy mají většinou všichni naspěch. Spěchají řidiči, spěchají chodci. Každý má svůj důležitý cíl. Počasí také nelze přehlédnout. Dosažení spokojenosti při plnění předvánočních přání našich blízkých nebývá každému dopřáno. Překonávání všech překážek a zábran může přinést i negativní pocity, které by však neměly převážit druhou misku vah, uspokojení z toho, že nás čekají naši blízcí a z rozumného dojezdu do cíle každodenních cest.

Kde se bere vztek řidičů za volantem?

Nespokojenost či frustrace, kterou čas od času pociťujeme, se dostavuje z nejrůznějších příčin. Z nedostatku peněz, z nepříjemných vztahů v práci, ze zvýšeného provozu na silnici, z nevlídného podzimního či zimního počasí nebo náledí. Když se na situaci díváme z pohodlí domova, jeví se nám, že tyto pocity vznikají z docela banálních příčin a jsou celkem snadno řešitelné. Potíže však nastávají, pokud se jimi nechá ovládnout člověk na silnici. Spěchající řidič při řízení drahého a silného vozu může vnímat zábrany a překážky v plynulé jízdě mnohem intenzivněji než jiní účastníci silničního provozu. Pokud se nechá ovládnout zlostí a hněvem na disciplinované řidiče takzvaně pomalu jedoucích vozidel, dodržujících předepsanou rychlost na dálnici 130, na ostatních silnicích 90, v obci 50 km, nastávají samozřejmě problémy.

Co na tento fenomén říkají politici zodpovědní za dopravu?

Na to nejlépe odpoví komentář k čtvrtečnímu pořadu paní redaktorky Jílkové – Máte slovo. Týkal se zhruba 5% neukázněných, z nichž asi polovina, asi 2,5 % ze všech řidičů, patří mezi bezohledné agresory. To je exaktně prokázáno. Zda se to týká luxusních vozidel nebo vozidel běžných, to je naprosto zbytečný problém – na který se pořad paní Jílkové bohužel převážně soustředil. Chápu pana ministra dopravy Bártu, že stejná finanční sazba za závažný přečin je jako sankce prožívána jinak u člověka s průměrným příjmem a jinak u stotisícového top manažera.

Že by bohatému Bártovi vadilo, že by bohatší mohli platit za svou neurvalost více než chudší?

To je v liberální demokratické společnosti řešitelné jen soudní cestou, a i tam jsme si všichni v trestech rovni. Představitel učitelů autoškol měl rovněž zaujmout kritičtější postoj nikoli jen k dopravnímu značení, ale také k výcviku řidičů.

Jak se prakticky projevuje nepřiměřená agresivita?

Viděli jsme to na případu nedávno odsouzeného piráta silnic, který chtěl předjíždět již předjíždějící pomalejší vozidlo. Co jiného je podobná světelná signalizace a výhrůžná gestikulace než projev hněvu vyvolaného předcházejícím zvýšeným stresem? Jízda ve stresu je provázena objektivními neurologickými funkcemi mozku, které mohou být příčinou, že se mezi podnět a následnou reakci nepostaví zkušenost. To je okamžik rozhodující pro vnímání subjektivní kontroly nad situací. V tom okamžiku nemusí dojít k racionálnímu řešení dopravní situace.

Agresivní trouba ale vzdychne a řekne, že je už v něm, že za to nemůže?

Nebezpečnou frustraci a stres může u sebe rozpoznat každý řidič, byť rozdílně, na základě svého temperamentu a sebepoznání. Zkušenost se u dobrého řidiče pozná jako seberegulace a plánovitost. Rozumný řidič předjímá nebezpečí, je smířen s potížemi, které neovlivní, třeba stav vozovky a dopravní omezení. U normálního člověka funguje sebekritičnost spojená s přizpůsobivou jízdou.

Má vliv na agresivní řidiče bodovací systém?

Ze statistických údajů lze vyčíst, že bodovací systém umravnil řidiče, byť se samozřejmě objevují požadavky na úpravu bodových sankcí za některé přestupky. U vybodovaných řidičů platí, že se mohou po jednom roce vrátit jako plnohodnotní řidiči na silnici, přestože u části z nich přetrvává nepřizpůsobivé a agresivní dopravní jednání.

To je ale polovičaté řešení. Blbec může řádit dál. Nebo ne?

Proto je důležitý návrh dopravních psychologů vložit do čekací doby jejich jednoroční distance dopravně psychologické ověření dopravní způsobilosti. A nejen to. U vybraných jedinců požadovat terapeutický výcvik, poskytující psychologickou pomoc, s možným doporučením pro zkrácení jejich penalizace. V tomto smyslu se u Probační a mediační služby již objevují příklady náhradních soudních trestů za dopravní trestné činy.

Co si může řidič představit pod psychologickou pomocí?

Naučit řidiče ve skupině analyzovat důvody hněvu a neuspokojení, zmaru subjektivních cílů. To je základ duševní hygieny a současně eliminace nepřiměřeně agresivního chování. V odborné literatuře je často uváděn výrok Benjamina Franklina: „Hněv nikdy nebývá bezdůvodný, avšak jen málokdy je to důvod dobrý“.

Může v těchto problémech pomoci řidičům už autoškola?

Podstatné je již v autoškolách řidiče naučit schopnosti disciplinované jízdy v koloně vozidel s dodržováním bezpečné vzdálenosti, bez předjíždění. To je minimum požadavků. Ve vysokých rychlostech, a v současné hustotě dopravních prostředků, musí bezpodmínečně mezi podnět – signál a reakci náležet vědomý interval zkušenosti. Ten se jinde než na silnici získat nedá. Poctivý přístup ke cvičným a zkušebním jízdám je naprostou nutností. Stačí jen málo a z jedoucího auta se stává věc ohrožující na životě řidiče i lidi v okolí.

A pokud na někoho řidič najede a vytlačí ho ze silnice?

Ať si agresivní řidiči uvědomí, že pokud se prokáže úmyslné konání agresivního řidiče, může to být kvalifikováno dokonce i jako pokus vraždy. Tedy odchod do vězení na více než 10 let!