Ve výběrové komisi zasedali nejen ústečtí politici a úředníci, ale i ředitelé jiných zoologických zahrad v republice. Na prvním místě se ovšem umístil někdejší ředitel pražské zoo Petr Fejk. Nakonec si ale ústečtí radní po veřejné diskusi vybrali právě Ilonu Pšenkovou s tím, že odborníci se snažili řízení zmanipulovat ve Fejkův prospěch. Alespoň to tvrdil ředitel liberecké zoo David Nejedlo.

Zdroj: DeníkFejk jeho tvrzení odmítá s tím, že liberecká zoo pod jeho vedením spíš upadá a tvrzení o zmanipulovaném řízení jen Pšenkové ztěžuje startovní pozici. Té prý přeje jen to nejlepší.

Sama Ilona Pšenková ústeckou zoo zná a shodně s Fejkem tvrdí, že generel zoo s plánem rozvoje, který zpracovali její předchůdci je třeba přepracovat. Na rozdíl od něj ale chce Pšenková zachovat alespoň některé ikonické druhy, tedy některé velké kočky, primáty, či slony. "To, že mě radní vybrali, vnímám jako výzvu a zároveň velkou zodpovědnost. Na tu práci se ale těším. Mým prvním úkolem bude analýza současného stavu zoo," komentovala.

Jak celou situaci kolem výběrového řízení vnímáte?
Nebudu se vyjadřovat. Délka výběrového řízení je určitě nestandardní a je třeba si uvědomit, že ten, koho se to nejvíc dotýká, je právě ústecká zoo. Nastalá situace škodí zoo jako organizaci, která teď momentálně víc než kdy předtím potřebuje podporu napříč politickým spektrem.

Ilona Pšenková 
- ředitelka Zoo Ústí nad Labem
- zoolog
- terénní primatolog a parazitolog
- má dvě děti

Jaká je vaše úplně první vzpomínka na ústeckou zoo?
Pamatuji si, že jsem poprvé ústeckou zoo nemohla najít a na Drážďanské ulici hlavní vchod přehlédla. Od té doby reflektuji potřebu hlavní vchod předělat. Překvapil mě dramatický terénní ráz zoo. První setkání bylo opravdu silné! Došlo mi, že ten terén má úžasné možnosti a prudký kopec není prokletí – právě naopak.

S prostředím zoo jste prý dobře obeznámená. Jak důvěrně ústeckou zoo znáte?
Troufám si říct, že velmi dobře. Pohybovala jsem se zde mezi lety 2015 a 2019 a jezdila jsem sem i během své první mateřské dovolené. I na dálku jsem kolegům pomáhala řešit spoustu věcí. Působila jsem zde jako zoolog a vedoucí chovatelského úseku, ale pod tím je nutno si představit někoho zcela jiného, než by se mohlo zdát. To není jen člověk, který chodí po zoo a pozoruje a studuje zvířata. Je v postavení středního managementu a ke svému rozhodování musí znát spoustu aspektů - od nároků jednotlivých druhů zvířat přes technické specifikace všeho možného až po aspekty finanční a ekonomické. Sám si často provádí průzkum trhu, jedná s dodavateli a připravuje podklady pro rozhodnutí vrcholového vedení. Musí si svoje doporučení umět obhájit, často i v komunikaci s techniky či ekonomy.

Zahrada má osm desítek zaměstnanců, což je výrazně víc, než v obdobných zoo. Co podle vás v tomto směru zoo nejvíc škodí, myslím tím z lidského a personálního hlediska? Budete kvůli tomu dělat personální změny?
To číslo rozhodně není neúměrné charakteru zoo nebo velikosti jiných zoo a nedá se z něho nic bližšího vyvodit. Důležitá je struktura těch míst, pracovní náplně a podobně. Klíčové je, aby každý dělal to, čeho je schopen a k čemu se do té doby profesně připravoval. Tam vidím prostor ke zlepšení. Nezapomínejme také, že ze zoo v poslední době odešlo několik klíčových lidí nebo byly zrušeny některé klíčové funkce. I to znamenalo vážné personální oslabení. I kdyby byli ti, kdo je zastávali, nekvalitní, přesto ty funkce nyní ve struktuře zoo chybí. Změny tedy budou určitě potřeba. Chci vybudovat silný a kompetentní tým, který bude táhnout za jeden provaz. Zaměstnanci v zoo nejsou jeden tým a panuje zde názorová roztříštěnost. To je dáno hlavně vývojem v posledních patnácti letech, kdy docházelo extrémně často k výměnám na pozici ředitele. Velká část personálu je demotivována. To bych chtěla změnit a sestavit profesionální tým s patřičnou odborností. Všichni zaměstnanci budou respektovat novou filozofii zoo.

Mluvíme-li o koncepcích pro naši zoo, jaká je ta vaše koncepce, co naši zoo zachrání a kolik to bude stát?
Bez podpory zřizovatele ústeckou zoo nezachrání nic. Moje koncepce je založena na podle mého názoru jediném pojetí, které je aktuálně možné: dočasná změna struktury druhů, přesun druhů méně náročných na prostor do stávajících objektů určených původně pro větší druhy, což je zcela v souladu s trendy v rámci EAZA, zestetičtění a vhodné vybavení těchto objektů a expozic. A pak, jakmile se vše připraví, včetně financování, budování velkých expozic v zájmu zachování několika ikonických druhů. Svou koncepci jsem detailně představila na jednání zastupitelstva města a je k dispozici na internetu. Má několik hlavních pilířů – obnovení plného členství v EAZA, zachování/návrat ikonických druhů (sloni, orangutani), propojení chovu zvířat v zoo s přímou ochranou přírody v místě jejich původu (podpora ochranářských projektů) a celkovou reorganizaci instituce.

Jak by tedy měla vypadat moderní ústecká zoo?
Ochranářsky a chovatelsky respektovaná organizace, která vyváženým způsobem propojuje chov, vzdělávání, volnočasové aktivity. Ráda bych vybudovala atraktivní zoo, kam se lidé rádi vrací a jsou zde spokojení a každý si zde najde to, co se mu líbí. Ráda bych takovou zoo, která bude chovat zajímavé druhy zvířat, které nejsou k vidění v zoo v okolí, třeba v Praze či Drážďanech, tak aby byla zajímavá i pro návštěvníky z jiných krajů či zemí.

Zoo se musí vrátit plné členství EAZA, jak chcete komisaře přesvědčit, že tam patří?
V první fázi mého působení se zaměřím na odstranění nedostatků zjištěných kontrolní komisí EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií). Hlavní výtky se týkaly neodborného týmu, nevyhovujících pavilonů pro orangutany, šelmy a starosvětské primáty. Členství v EAZA je důležité pro udržení nejen samotné odborné úrovně instituce, ale i zabránění ztráty mnoha chovaných druhů zvířat, pro jejichž chov je členství v EAZA nezbytné. Koncept nápravy je založen na vhodné změně druhové skladby a přesunu zvířat v rámci zoo tak, aby jejich podmínky pro chov odpovídaly současným požadavkům. Z nevyhovujících objektů bude primárně řešen pavilon opic, pavilon šelem a pavilon orangutanů. Mojí výhodou je v tomto ohledu také to, že se v prostředí EAZA pohybuji již dlouhou dobu, znám spoustu lidí a orientuji se v chovných programech, a tak přesně vidím, jaké problémy v ní komisaři vidí. Stejné problémy s ní mám totiž i já. Kromě toho velmi dobře vím, že celá „aféra EAZA“ byla také o nedostatečné přípravě a komunikaci ze strany zoo, a to i následně po ukončení jejich kontroly. Dr. Nejedlo, tehdy v roli jednoho z komisařů, později EAZou přidělený mentor, se snažil tehdejší stav Zoo Ústí nad Labem vysvětlovat a mírnit. Dokonce zde během jednání fungoval i jako tlumočník. Myslím, že bez jeho podpory by hodnocení ze strany EAZy dopadlo ještě hůře.

Chcete některé ikonické druhy zachovat, tím je především orangutan. Ale co třeba jejich pavilon, který je zcela nevyhovující?
To je příklad přístupu, o kterém hovořím. Orangutani budou muset naši zoo dočasně opustit a jejich pavilon bude upraven pro langury jávské, pro které je tento prostor adekvátní. Návrat orangutanů bude možný po vytvoření vhodných chovatelských podmínek. Nabízí se varianta přestavby současného slonince, který již neodpovídá moderním trendům pro chov slonů. Realizaci nám časově znesnadňuje i hybridní orangutaní samec Ferda. Byl k nám deponován při ničivých povodních v pražské zoo v roce 2002 a přesto, že Zoo Praha postavila o dva roky později nový pavilon Indonéská džungle, pro tohoto samce v něm bohužel nevyhradila místo. Azyl tak našel právě v Zoo Ústí nad Labem, kde bychom ho rádi nechali dožít. Přesun do jiné zoo by pravděpodobně ze zdravotních důvodů a vysokému věku nepřežil. Každopádně další chov orangutanů v současných podmínkách je nadále neobhajitelný. Zoo již přijala rozhodnutí o ukončení jejich chovu z důvodu nedostatečných prostorových podmínek. Zatím se však nedaří najít náhradní umístění – chovatelská kapacita v evropských zoo je momentálně naplněna.

Zoo je ale třeba i infrastruktura, toalety, stánky a obchůdky, občerstvení a restaurace, jak tohle chcete rozvíjet?
Návštěvnický servis je jednou z nejdůležitějších věcí. Zde se asi veřejnost dočká změn nejdříve, byť až příští rok. Nastupuji přece jen od července, do rozjetého vlaku hlavní sezony, kdy opravdu není jednoduché uzavírat cesty pro návštěvníky a stavět cedule typu „musíme to opravit“. Například součástí každého nového pavilonu budou toalety a zázemí pro rodiče s dětmi. Jedním z plánovaných projektů je i kavárna Kukang (indonéský výraz pro ohrožené primáty outloně váhavé) v rámci projektu ústeckého patriota a ochranáře Františka Příbrského.

Počítáte i s novým pavilonem pro slony za 180 milionů korun, ale zoo v Plzni staví sloninec za půl miliardy. Lze vůbec něco takového stavět, aby chov odpovídal evropským standardům EAZA?
Z hlediska potřeb evropského chovného programu by se ústecká zoo měla zaměřit na chov sloních samců, protože takových zařízení není dostatek, navíc jsou sloní samci velmi atraktivní. Ve své koncepci počítám se dvěma variantami. První je pasivní pavilon pro slony odhadem za 180 milionů korun, což by bylo hrazeno z dotačního programu Fondu pro spravedlivou transformaci. Druhá varianta je sloninec za zhruba 100 milionů korun v případě, že žádost o dotace bude neúspěšná. Stavbu pasivního pavilonu prodražují technologie nutné pro chod takového objektu. Jsem přesvědčena, že stavbu nového pavilonu pro slony lze zvládnout za rozumné peníze. Stavba musí samozřejmě splňovat nejnovější požadavky.

Kdy poznáme změnu k lepšímu i my, laici?
Troufnu si tvrdit, že první drobné změny k lepšímu návštěvník pocítí okamžitě. Zásadní novinky jsou ale teprve ve fázi projektové přípravy, takže na začátku. K úspěchu zoo nepotřebuje jen velké pavilony, úspěchu se dá dosáhnout i menšími kroky v době, kdy právě chybí investiční prostředky na velké stavby, nebo v době, kdy se tyto stavby teprve připravují. Zanedbaná zoo se také bohužel nemůže změnit ze dne na den, bude potřeba hodně trpělivosti a to i ze strany návštěvníků.