A jaký byl jeho nejhorší zážitek? "Jednoznačně na Mezné v noci z pondělí 25. na úterý 26. července. Tam jsme měli sevřenou prdel. Ohnivá stěna, která vyběhla proti nám, to nikdy nikdo z nás nezažil a já doufám, že už ani nezažijeme," popsal Jan Košík. Právě na Mezné tu noc shořely tři domy, další dva oheň poškodil.

Uvědomoval jste si v tu chvíli, co se děje nebo co se může stát?
Když jsem ráno vstal, tak jsem si myslel, že je mlha. Když jsem vyšel před dům, tak jsem již cítil kouř. Bylo jasné, že to bude něco velkého, protože kouř už v tu chvíli byl až v Janově, což je tři kilometry od Hřenska. Z janovské rozhledny jsem pak viděl kužel dýmu. Jen jsem se ujistil, že hoří opravdu v Malinovém dole a hned jsem volal klukům. Když jsem volal na krajské operační středisko, tak jsem zjistil, že už jim požár oznámil někdo z Labské Stráně.

Co se dělo poté?
Když jsme dorazili, tak už jsme jenom žádali o posily. Pak dorazili profíci a převzal si to velitel Pavel Musil a už to jelo standardním způsobem. Jen nám to vítr přehodil na druhou stranu silnice směrem k soutěskám. Než jsme se tam v rámci průzkumu dostali, tak už hořelo na ploše 200 na 200 metrů. Ale v terénu, kde se absolutně nedalo chodit. Dvoumetrový bordel, kapradí, ostružiny a v tom ještě stromy. Jen jsme na to koukli, věděli jsme, že se tam nedostaneme. Vrtulník nám řekl, že tohle neudolá, takže se musel zavolat druhý vrtulník a začalo se to kumulovat.

Lidé z Mezné se po téměř třech týdnech vrátili domů.
Úleva, objetí i starosti. Lidé z Mezné se po třech týdnech vrátili domů

Trápilo vás v počátku požáru i něco jiného krom těžkého terénu?
Problém byl v tom, že nebyla voda. Nahoře na Mezné a Mezní Louce je jeden rybníček. Tahat to po Mlýnské cestě je ale strašně daleko, tam to držel jen vrtulník. Spodní část cesty jsme obšancovali caskami. Ale dojezdový čas pro vodu byl šílený. Shořeli jsme na tom, že začala docházet voda a bylo málo casek. Pak už se to začalo hrnout, nacházeli jsme další ložiska. Při noční hlídce první den jsem v noci volal klukům, aby vrtulník ráno vyletěl co nejdříve to půjde, protože se to šířilo k hotelu Klepáč. Měli jsme strach, že jak se to spojí, bude průšvih. A byl.

Kdy vám bylo nejhůř?
Jednoznačně na Mezné v noci z pondělí 25. na úterý 26. července. Tam jsme měli sevřenou prdel. Ohnivá stěna, která vyběhla proti nám, to nikdy nikdo z nás nezažil a já doufám, že už ani nezažijeme. To je snad jen v blbých filmech. Ještě jsem se tam vracel, ale už to bylo tak, že jsme se tam vracet prý neměli. Ale aspoň to zkusíte. Nemůžete riskovat, že tam někoho necháte. Ten prvotní ústup, který zavelel velitel, byl naprosto jednoznačně správný a rozumný. Buďme rádi, že to neodskákal nikdo z lidí. Se záchranou domů se bohužel už nic dělat nedalo. Oheň jsme vytlačili za vesnici, jenže za dva dny to tam blaflo znovu. To už tam bylo ale 80 chlapů, 20 casek. I tehdy se přemýšlelo o ústupu. Ta vesnice se podruhé narodila.

Požár v Českém Švýcarsku, sobota 6. srpna.
Hotovo! Hasiči zvládli po třech týdnech uhasit požár v Českém Švýcarsku

Na hašení požáru se podílelo šest tisíc hasičů. Celý dlouhý zásah ve velmi náročném terénu plném skal a roklin se obešel bez vážnějšího zranění, navíc ve velmi vysokých teplotách. Není to tak trochu zázrak?
Nakonec i to jedno vážnější zranění dopadlo velice dobře, protože u klučiny, který spadl z dvacet metrů vysoké skály, se nepotvrdila ani zlomená pánev, ani zlomená páteř. Měl otřes mozku, nějaké tržné rány. Ale na to, jak to vypadalo, tak zaplať pámbu za to. Skvěle zafungovala zdravotnická záchranná služba a kluci z letecké záchranky.

Hasiči mezi sebou udržují poměrně pevné vazby. Bude tomu tak i nyní po velkém požáru ve Hřensku?
Teď to bude propletené přes celou republiku. Chlapi, se kterými jsme spolupracovali, byli hin z toho, co umíme a předvádíme. Své v tom samozřejmě sehrála místní znalost. Díky vybavení jsme byli schopni dělat drobné opravy, něco zavařit. Snažili jsme se, aby to fungovalo.