Jsem v něm nekonkrétně napadán v souvislosti s kauzou úmrtí v Lužické nemocnici. Nechci pátrat po příčinách toho, proč dopis není podepsán konkrétními jmény, ani proč obsahuje zavádějící a nepravdivé informace. Chci je však uvést na pravou míru.

Psali jsme: Sestřičky z Rumburku: Raději chceme trpět…ZDE…

1)    Není pravda, že by se sester na JIP nikdo neptal na jejich názor. Ptal, a dokonce opakovaně. Navštívila je MUDr. Martina Kučerová, manažerka kvality Erika Drahotová, a opakovaně s nimi o celé situaci hovořily, navrhovali jsme dokonce i zapojení psychologa.  Staniční sestra JIP byla také několikrát na ředitelství ohledně postupu při řešení celé situace. Veškeré návrhy byly sestrami z JIP odmítnuty 
s tím, že ony nic takového nepotřebují.

2)    Vše, co jsem redaktorovi při rozhovoru řekl, bylo pravdivé a podle mého nejlepšího vědomí. Neexistuje jediná informace, která by byla zkreslená či neodpovídala skutečnosti.

3)    To stejné se nedá ovšem říct o argumentech v dopise podepsaném jménem sester. Píše se tam, že 6. 6. mi ráno bylo „něco předáno". Ani doktor Vondráček, ani nikdo druhý mi v pátek 6. 6. ráno žádné hmotné důkazy nepředal (a mj. nikdo další u mého rozhovoru s ním nebyl). Byl jsem doktorem Vondráčkem pouze informován o mimořádné události – to jsem také vždy říkal. A důkazy nebyly předány ani mně, ani doktorce Kučerové.

4)    Ať už je to ovšem tak či tak, důkazy měly být hlavně předány policii České republiky. Doktor Vondráček tvrdí, že je zajistil, opak je ale pravdou. Sáček s infuzí, ve které mělo být kalium, nechal vykapat do umyvadla. Druhou infuzi, 
u které kontroloval objem, nechal vykapat také.  Další možné důkazy, jako centrální žilní katetr nebo další injekce, které byly údajně na odkládacím stolku, nebyly zajištěny a ani nebyly mně předány. Takový postup je podle mého názoru spíše znehodnocením důkazu, poslední slovo ovšem zcela jistě bude mít vyšetřování policie.

5)    Celá podstata problému mezi vedením a dr. Vondráčkem spočívá v tom, že on celou situaci nechtěl řešit jako mimořádnou událost, což vyplynulo i z následného záznamu interního vyšetřování. Tehdy se doktor Vondráček vyjádřil naprosto jasně: „Vím, že bych to měl zapsat, ale je to tak závažná skutečnost, že to prostě rozmáznout nejde. Já bych správně měl hned zavolat policajty."  Ano, to skutečně měl. A nebylo to jediné pochybení. Ve zdravotních záznamech chybí výsledky z laboratoře. Úmrtní list nebyl vyplněn správně – byl uzavřen jako přirozené úmrtí. V uzavřené dokumentaci není žádná zmínka o mimořádné události. Doktor Vondráček se k celé záležitosti odmítl písemně vyjádřit i přesto, že k tomu byl opakovaně vyzýván. Nechci toto chování komentovat, ani na jeho základě vyvozovat jakékoliv závěry. Že však byly ze strany doktora Vondráčka porušeny téměř všechny myslitelné předpisy je evidentní.

Právě skončené volby (ani politické preference všech zúčastněných) mé reakce nijak neovlivnily. Celá situace ovšem negativně ovlivňuje Lužickou nemocnici, přímo či nepřímo se dotýká lékařů, pacientů, sester a všech ostatních. V nemocnici neexistuje nikdo, koho by nějakým způsobem nezasáhla. Nechci čeřit vášně, ale považuji za nutné se bránit nepodloženým útokům. Prvořadým úkolem je nyní co nejdůsledněji celou politováníhodnou situaci vyšetřit bez ohledu na to, jak oblíbení či neoblíbení jsou jednotliví její aktéři.

Richard Bína, primář Interny Lužická nemocnice Rumburk