Pouť demonstrantů za záchranu školy začala v jedenáct hodin, kdy nasedli do aut a přistavených autobusů. „Dnešní akce byla dobrovolná a záleželo pouze na lidech, jestli se jí zúčastní,“ prozradil Rudolf Kment, odborný učitel rytí skla v šenovské škole. Služebně nejstarší kantor, který zde učí už bezmála dvacet let, vzpomněl i na dobu, kdy se do této školy hlásili studenti z celé republiky a škola byla přísně výběrová.

Vraťte nám ředitele

„Dnes jsou střední umělecké školy všude po celé republice a rodiče preferují to, že jejich děti nemusí dojíždět, platit za ubytování a moc nepátrají, jestli je škola kvalitní,“ povzdechl si Rudolf Kment.

„Cizinci považují, a právem, naši školu ve svém oboru za velmi kvalitní.“ Nálada během cesty před Krajský úřad Libereckého kraje byla bojovná, především v řadách studentů, kteří seděli v zadní části autobusu. Už cestou si připravovali a zkoušeli megafon, houkačky i řehtačky a nanečisto pokřikovali hesla „Janák umí, Cikl čumí“, která o třičtvrtě hodiny později ještě s větší vervou křičeli před budovou úřadu.

„Myslím, že mluvím za všechny studenty, když řeknu, že chceme, aby se nám vrátil ředitel. Když se kdekoliv zmíním, že ředitelem je František Janák, škola okamžitě získá na kreditu,“ upozornila Denisa Křížová s modrobílým logem školy na obličeji.

Radku, vylez!

„Studenti i přes odvolání stojí za ředitelem Františkem Janákem,“ přitakala Michaela Baná, další ze studentek šenovské školy.

Autobusy plné demonstrantů po necelých padesáti minutách dorazily do Liberce. Lidé okamžitě začali vytahovat ze zavazadlového prostoru připravené transparenty a jako jeden muž se začali řadit a pochodovat s bojovnými hesly směrem ke krajskému úřadu. Zde se k nim přidal i zbytek výpravy.
„Radku, vylez!“ volali několikrát. Zbytečně. Jejich výkřiky se k náměstkovi hejtmana Radkovi Ciklovi, který předložil záměr na sloučení, přes stěny úřadu nedonesly.

„Myslím že nás chtějí sloučit jen kvůli financím a odvolání ředitele bylo čistě účelové. Kraj úmyslně hledá chyby a neustále posílají jednu kontrolní komisi za druhou. Jako by chtěli za každou cenu najít někde nějaký problém,“ sdělila svůj pohled na celou kauzu studentka školy Linda Ralbovská.
Jak dodává, Františku Janákovi se podařilo školu udržet, postavit ji opět na nohy a získat peníze.

“Když jsem dělala přijímačky na technickou univerzitu do Liberce, byla pro mě SUŠS v Kamenickém Šenově tím nejlepším doporučením,“ poznamenala Hana Pozděnová, studentka katedry designu liberecké Technické univerzity.

Hejtman neměl čas

Za neustálého hluku klaksonů, provolávání hesel z megafonu a nenápadného dozoru čtyř policistů z protějšího břehu Jizery dávala zhruba stovka demonstrantů patřičně najevo svůj nesouhlas se záměrem kraje. Každý z nich bez ohledu na to, zda to byl student, učitel nebo sympatizant školy, si byl vědom, za co bojuje.

Krátce před třináctou hodinou se zástupce kantorů Ladislav Průcha, rodičů Leoš Smejkal a Helena Svobodová za Klub přátel školy rozhodli předat do rukou hejtmana petici o zachování školy. Místo hejtmana Stanislava Eichlera přišla asistentka s odůvodněním, že hejtman nemá čas.

Přesto, že delegace chtěla setrvat do čtrnácti hodin než bude zasedat krajské zastupitelstvo, které mělo rozhodnout o osudu školy, byla nucena nechat petici v podatelně.

Před druhou odpoledne se demonstranti za letmého pohledu stále přítomných čtyř policistů začali trousit zpět k autobusu. V té chvíli nikdo z nich nevěděl, jak skončí krajské zastupitelstvo a kam se bude ubírat osud školy.

Autor: Tomáš Mařas