Jde o nejvyšší betonovou stavbu v České republice. Televizní vysílač Buková hora poblíž Verneřic na Děčínsku měří 217 metrů a nabízí výhled na celé České středohoří. Na rozdíl od Ještědu nebo Pradědu není věž přístupná pro veřejnost. Podle mluvčí Českých radiokomunikací Petry Miterové to není možné kvůli požárním a bezpečnostním předpisům. Stavební dokumentace navíc nepočítala ani se stavbou vyhlídkové restaurace, jako je to na jiných vysílačích.

„Objekt Buková hora není stavebně ani provozně připravený na jiný provoz než technologický, tudíž ho nelze zpřístupnit veřejnosti,“ vysvětlila Miterová.

Unikátní věž je dnes zcela bezobslužná, původní analogové vysílání nahradilo před deseti lety digitální. Přesto je potřebné stavbu pravidelně kontrolovat a hlídat vše z hlediska provozního i bezpečnostního. Od toho je tady Petr Zeman, který pracuje jako správce už třicet let. Právě on redaktory Deníku provedl vnějšími i vnitřními prostory Bukové hory.

Technika za časů minulých

Některé z technických provozů funkční už nejsou, jde například o dohledové centrum. „To už je spíše muzeum pro nostalgické chvíle. Dnes, v době digitálního vysílání, na všechno dohlíží centrální dispečink. Když byla ještě starší analogová technologie, poruchovost byla vyšší. Sloužila zde směna techniků i údržbářů, aby jakoukoli poruchu mohli hned odstranit,“ vzpomíná Zeman.

V další místnosti je nejstarší artefakt z celého vysílače – kontrolní pult. „Jako vzpomínku jsme si ho nechali, stále ale funguje. Kontroluje výstupní modulaci ze všech pěti FM vysílačů, které jsou tady nainstalované, tedy Český rozhlas, Vltava, Radiožurnál, Regina z Ústí, Rádio Impuls a Frekvence 1. Pult umožňoval ovládání všech FM vysílačů, dnešní digitální technologii už takto jednoduše řídit nelze,“ zmiňuje Zeman.

Zázemí pro rádia i televizi

Poté přicházíme do ostrého provozu. Vcházíme do centrálního vysílacího sálu, kde se nachází srdce celé věže – technologie FM všech pěti rádií včetně výkonových vysílačů pro digitální vysílání DVB-T, DVB-T2 a DAB+. „Všechno je dnes založené na počítačích, takže další vývoj může mířit jedině směrem k výkonnějším procesorům, ale o žádném výrazném skoku k jiné technologii se nedá uvažovat,“ myslí si správce.

Pak už následuje cesta směrem k výtahu. V nejnižším, desátém patře věže mají část prostor v pronájmu mobilní operátoři pro své technologie. Ne ale všichni. „Není to tak, že by z každé věže vysílali všichni mobilní operátoři a vy měli všude od každého stejně dobrý signál,“ líčí Zeman. Tím se rovněž vysvětluje, proč je na určitém místě signál jednoho operátora silnější než signál druhého. Současně ale záleží i na terénu, kde se dotyčný právě nachází.

Fantastické výhledy do okolí

Desáté patro též nabízí úžasný pohled na krajinu Děčínska a Ústecka. Při pohledu směrem na Zubrnice je dokonce možné spatřit pozůstatky výsadby stromů, které zřejmě původně tvořily jméno německého nacistického politika Hitlera. „Jde o vysázené modříny ve smrkovém lese, proto byl nápis HITLER světlejší. Ze stromů zbylo už jenom torzo, pravá část původní výsadby je vykácená a vidět tak zůstaly pouze části linií,“ říká Zeman.

Po žebřících vede cesta dál do horních pater vysílače do výšky 141 metrů, kde už fouká velmi silný vítr. Dále už z bezpečnostních důvodů není možné jít. Vysílače jsou totiž v provozu a pohyb v blízkosti antén by byl životu nebezpečný.

Stávající věž je z železobetonu, původní však byla celokovová. Její výstavba začala v roce 1958, vysílání se z ní poprvé rozběhlo v roce 1960. „V prosinci 1965 probíhaly montážní práce nového trasového zařízení a během nich došlo k požáru anténního nosiče. Příčinou zřejmě bylo svařování nebo závada na elektroinstalaci,“ míní Zeman.

Drama na ochozu vysílače

Po celou dobu požáru stáli dva pracovníci Hutních montáží Ostrava na ochozu ve výšce 100 metrů. Přivolaná helikoptéra na jejich záchranu nemohla kvůli velmi silné mlze přistát. „Nakonec se jim podařilo sestoupit po vnitřních žebřících až po uhašení požáru,“ doplňuje Zeman.

Velmi vysoké teploty však konstrukci věže poškodily a statici tak doporučili její odstřel a likvidaci. To se tak skutečně stalo a věž byla v září 1966 odstřelena. Použilo se k tomu 7 kil perunitu, průmyslové trhaviny typu dynamit. V roce 1972 se začala stavět současná betonová věž, v roce 1975 se stavba dokončila.

„Tuhle práci dělají srdcaři, odtud bych nemohl jen tak odejít a najít si jinou práci. Chybělo by mi to,“ konstatuje Zeman, který se nestará jen o Bukovou horu. „Na starosti mám ještě šest podobných objektů včetně například známějšího Ještědu,“ dodává správce.

Vysílač Buková hora byl postavený v roce 1975. Stojí na stejnojmenném kopci v nadmořské výšce 683 metrů poblíž Verneřic nad údolím řeky Labe mezi Ústím a Děčínem. Výška této dominantní stavby je 217 metrů. Je tak jedním z nejvyšších českých vysílačů a je nejvyššíbetonovou stavbou v Česku.

Věž není přístupná veřejnosti. V původním projektu byla sice plánována v horním patře prstence (11. patro)vyhlídková restaurace.Dokončení stavby ale probíhalo v obdobínormalizace, kdy nebyl zájem na zpřístupnění věže, a tak zůstal tento prostor prázdný. V současné době zde vysílá DVB-T o výkonu 100 kW.