Nejlépe si vedou v „porozumění textu“ (zvládlo v průměru 70 % žáků) a v „komunikaci a slohu“ (70 %), naopak problémy jim dělají otázky na „tvarosloví“ (53 %). „Základní věci se nějak naučí. Mně ale přijde důležité, aby se uměly vyjádřit. Velká část dětí přijde z prvního stupně s tím, že po nich nikdy nikdo nechtěl, aby něco psali. Já jim dávám třikrát do týdne slohový úkol," uvažuje nad daty Deníku učitelka češtiny z Nativity Alžběta Kofroňová. Slohovky děti ale nepíšou jen ve škole, často je dostávají jako domácí úkoly. Své češtinářce pak jen musí říct, s kým ji psaly.

Velký důraz kladou v Nativity také na čtení. Nejméně jednou týdně mají žáci hodinu tichého čtení. Ke knížkám se tak dostanou i ty děti, které doposud knížku nevzaly do ruky. „Pořád po žácích chci klasické čtenářské deníky, což také není na všech školách. Na pololetí mají čtyři knížky. Je ale pravda, že pro některé je to na měsíc,“ nabízí další recept na dobré zvládnutí češtiny křešická češtinářka. Ta se setkala s praktickým dopadem svých postupů na seznamovacím kurzu, kde kromě šesťáků byli jako výpomoc i starší žáci. Během jednoho večera se tam totiž rozběhla velká literární debata, do které se zapojily děti všech věkových kategorií.

play_fill

Víme, z jakých základních škol Děčínska zvládají děti nejlépe přijímačky

Děčínsko

Kofroňová se svými kolegy snaží dostat do dětí nejen fakta, ale především je naučit myslet. Aby uměly propojovat informace z jednotlivých předmětů. Při písemkách tak proto používá taková zadání, ze kterých se žáci dozvědí něco i z dalších předmětů, které vyučuje, ale zároveň se týkalo zkoušeného předmětu. „Dělám to také tak, že třeba v otázce dva najdou odpověď na otázku osm,“ přibližuje další metodu Kofroňová. Ta se snaží propojovat probíranou látku například v literatuře i s dějepisem, protože oba obory se velmi úzce prolínají. Dějiny totiž ovlivňují umění a umění mnohdy dějiny.

Příprava na přijímačky pak spočívá v tom, že si děti dva měsíce předem zkouší cvičné testy, ze kterých se zkoušky skládají. „Někdy mám pocit, že nejde o to zjistit, co děti umí, ale o to, aby se naučily systém jakým způsobem jsou otázky položené a jak na ně mají odpovídat,“ hodnotí přijímací zkoušky Kofroňová.

Zeptali jsme se žáků

V čem je výuka češtiny jiná ve srovnání s jinými školami se Deník zeptal také žáků z šesté třídy Nativity, kteří ještě minulý školní rok chodili do jiných, převážně městských škol. „Mně se líbí přístup učitelů. Když jsem něčemu nerozuměla, tak na dřívější škole mi řekli, abych se to doučila doma. Tady se mi věnují,“ popisuje svoje více než půlroční zkušenosti s Nativity šesťačka Johana. Její spolužačka vidí zase jako velkou změnu to, že se snaží učitelé propojovat jednotlivé předměty. „Třeba když se bavíme o tom, proč se něco jak píše, tak nám vysvětlí proč a kdy ke změně došlo,“ přidává se Klára. To jejich spolužáka Lukáše moc čeština nebaví, přesto ji zvládá. „Líbí se mi, že paní učitelka chce, aby mne bavila. Že se nám snaží pomoc, že nám ukáže jak se to naučit. Nebaví mne pravopis. Kdybych se to naučil, tak by mne to bavilo. Ale jsem línej se učit,“ přiznává Lukáš.